Autor Zdivočelé země bude mít štěstí i po osmdesátce. Na to vsaďte estébácký důchod

"Pan Stránský vyběhl od svého saaba a křičel a zvedal ruce, obíhal pumpu, všichni se na něho dívali, že se zbláznil... a zase běžel za pumpu, zase celý zmizel v kufru svého auta... a zase běžel ke mně a křičel na mě, asi mi chtěl poděkovat... políbil mi ruku a celou mi ji uslintal... a pak s velkým křikem vběhnul do té jejich zasklené kabiny a padl zády na kanape..."

Bohumil Hrabal napsal v osmdesátých letech trilogii Svatby v domě, Vita nuova a Proluky z pohledu své manželky Pipsi, která v roce 1969 pracovala ve Sběrných surovinách.

Byla tedy při tom, když tam přiváželi náklady mnoha knih, které již byly vytištěny, ale už se nesměly distribuovat, mezi nimi i povídkový debut Štěstí Jiřího Stránského, který nedávno oslavil osmdesáté narozeniny.

V Prolukách tedy čteme rovněž o Jiřím Stránském, který tehdy pracoval jako čerpadlář u benzinové pumpy, kam mu manželé Hrabalovi svazky jeho zlikvidovaného Štěstí přivezli...

A před pěti lety pak Jiří Stránský v rozhovoru řekl: "Když jsem byl v sedmdesátých letech ve vězení, ve srovnání s padesátými lety to bylo učiněné sanatorium. Na Ruzyni jsem během patnácti měsíců napsal přes tisíc stránek, a ještě mi to můj advokát bez problémů vynesl ven."

Nejdřív smůla

No, tak dobře... Na začátku měl Jiří Stránský smůlu - v padesátých letech ho pro jeho rodinný původ zavřeli. Ovšem od té doby - samé štěstí.

Z kriminálu se vrátil, pak si dokonce koupil saaba a vydali mu i tu knihu, přestože následně musela do stoupy - paní Hrabalová ji ale "naštěstí" zachytila... Potom ho sice zavřeli znovu, ale byly to vlastně Lurdy a tvůrčí stipendium v jednom, jak sám přiznává v rozhovoru...

Pro někoho by to tedy mohl být důkaz, že za komunistů to nebylo tak špatné, avšak daleko spíše jde o důkaz toho, že komunismus nebyl spravedlivý. Protože tolik štěstí jako Jiří Stránský zdaleka každý neměl.

Štěstí i po osmdesátce

A potom přišel listopad 1989 - a všichni ti bachaři a estébáci měli štěstí, že šlo o revoluci sametovou. Mohlo se tak zdát, že štěstí od té chvíle bude k dispozici opravdu všem, vždyť taková by měla být demokracie...

Jenže Jiřího Stránského se štěstí nestandardně silně drželo i nadále. Publikoval řadu knih, včetně nového vydání Štěstí, podle jeho próz vznikl seriál Zdivočelá země i filmy Bumerang či Kousek nebe a o komunistech si může říkat úplně, ale úplně, co chce...

Zatímco všem těm bachařům a estébákům zbylo co? Leda špatné svědomí, a ani to asi ne. Dnes tak ti staří smolaři nemají vůbec nic. Každý holt neměl tolik štěstí jako Jiří Stránský... A na to, že se ho bude držet i po osmdesátce, klidně můžete vsadit celý estébácký důchod.

• Diskuse
• Celkem 4 příspěvků