Takovému Gabrielu Garcíovi Márquezovi či Günteru Grassovi vychází česky dílo v jednotné grafické úpravě. Ale jak jsou na tom jiní laureáti? A co se vlastně v české kotlině stane, když je autor ověnčen Nobelovou cenou?
První možností je, že se nestane nic. To je případ roku 2008, kdy se laureátem stal Francouz Jean-Marie Gustave Le Clézio. Od té doby od něj nic nového nevyšlo - několik titulů však bylo v češtině již k dispozici.
To od Číňana Kao Sing-ťiena nic před jeho ověnčením v roce 2000 vydáno nebylo a celých deset let pak čtenáři ještě čekali, než se objevil překlad románu Hora duše.
Stejně bídně stran českých překladů si stojí básník ze Svaté Lucie Derek Walcott - laureátovi z roku 1992 teprve nedávno vyšel svazeček Hostina života.
Básník s Nobelem, no a?
Básníci jsou na tom, co se týče kvantity publikovaných titulů, vůbec chabě - to se týká i Ira Seamuse Heaneyho (1995) a Polky Wislawy Szymborské (1996). Ale ještě o něco hůře na tom jsou dramatici, od Brita Harolda Pintera (2005) nevyšlo po udělení ceny knižně nic, Ital Dario Fo (1997) se dočkal knihy až předloni - šlo o vzpomínky Polomyšín.
Švédský básník Tomas Tranströmer se dočkal Nobelovy ceny, ve hře byl i Bob Dylan - čtěte ZDE
Nobelovu cenu za literaturu získal Peruánec Mario Vargas Llosa - čtěte ZDE
Vedle Jeana-Marie Gustava Le Clézia si zde ale slávu a komerční úspěch neužívají ani další prozaici - Japonec Kenzaburó Oé (1994), Trinidaďan V. S. Naipaul (2001) či Britka Doris Lessingová (2007).
Nízký zájem o českého laureáta
Ale z díla loňského laureáta, v českém prostředí již dobře známého Peruánce Maria Vargase Llosy, se zas během uplynulého roku objevila pouze reedice románu Pantaleón a jeho ženská rota...
Ostatně o tom, jaký komerční potenciál má Nobelova cena v České republice, dobře vypovídá fakt, že souborné vydávání díla jediného českého nositele muselo být před časem zastaveno pro výrazně nízký zájem - nyní se po několikaleté přestávce podařilo připravit další svazek.
Jméno básníka si snad každý ještě dokáže doplnit sám...