Komiksové Příběhy 20. století mají společné motivy: Vzdor, hrdiny a vůli k životu

Už od roku 1992, kdy americký kreslíř Art Spiegelman dostal Pulitzerovu cenu za komiks Maus, je zřejmé, že kreslenými políčky s bublinami lze sugestivně a košatě vyprávět i vážné příběhy, třeba o holokaustu.

Tak proč ne také o protinacistickém odboji nebo komunistických kriminálech?

Publicisté z neziskové organizace Post Bellum, kteří již deset let natáčejí vzpomínky lidí, kteří na vlastní kůži zažili nacistický či komunistický teror, nabídli se souhlasem pamětníků několik jejich příběhů českým kreslířům.

Výsledkem je komiksová kniha Ještě jsme ve válce - Příběhy 20. století, která vyšla v rámci letošního KomiksFEST!u. Vydalo ji Argo ve spolupráci s Post Bellum a Ústavem pro studium totalitních režimů.

Totalita černobíle

Pod stejným názvem - Příběhy 20. století - vysílá Český rozhlas už několik let reportáže zakladatele Post Bellum Mikuláše Kroupy a novináře Adama Drdy, oba autoři vydali některé z téměř dvou tisíc příběhů, které již zaznamenali, také knižně pod názvem Kruté století.

Nyní tedy přicházejí s dalším způsobem, jak dramatické a často tragické osudy našich prarodičů vyprávět. Spolu s Davidem Bartoněm jsou autory komiksových scénářů.

Třináct příběhů muselo být pro komiks zjednodušeno. Kreslíři, například TOY_BOX, Jan Bažant, Vojtěch Šeda, Vhrsti nebo Jiří Husák, na oplátku přidali výtvarnou dimenzi, která přibližuje emoce.

fotogalerie: Ještě jsme ve válce: Příběhy 20. století

Většina kreslířů se intuitivně přiklonila k monochromní barevnosti, nezřídka k černobílé podobě komiksu. Tragické peripetie, výslechy, žaláře, koncentrační a pracovní tábory, marné pokusy o útěk, zpřetrhané rodinné vztahy - to všechno kreslíře vede k tomu, že často sahají po černé a šedé pastelce.

Udělala maturitu, oni převrat

Tragičnost ale není jediným společným motivem. Tím je také vzdor, vzpoura, hrdinství v nejrůznějších obměnách a také obdivuhodná vůle k životu.

Například když se matka v koncentráku třikrát vrátí do selekce. Teprve napotřetí se podaří, aby za práceschopnou, a tedy ještě hodnou života, byla uznána i její nepříliš zdravá dcera.

Všem příběhům je také společná dramatičnost, akčnost a ty se dobře doplňují s komiksem. Tempo zrychluje také smysl pro absurdní zkratku: "Miluška udělala maturitu a komunisté státní převrat."

Kniha Ještě jsme ve válce nepostrádá obvyklé atributy rozhlasových Příběhů 20. století, především sympatickou zaujatost komentátorů. Autoři scénářů totiž na konec každého příběhu připojili medailony s fotografií vypravěče.

V každém z těchto doslovů popisují nejen motivy a okolnosti jednání pamětníků, ale i postřehy a pocity reportéra: "Když paní Havlůjová vzpomíná, je to, jako by všecko prožívala znovu: chvěje se, místy se jí zlomí hlas, občas požádá o přestávku, ale nikdy před ničím neuhne, sem tam položí otázku: Rozumíte mi? Chápete, proč jsem to a to udělala?"

Doslovy také uhlazují jedinou nevýhodu komiksového vyprávění, a sice jeho stručnost. Každému z třinácti příběhů je vymezeno jen několik stránek, a tak se komiks věnuje často jen jednomu dramatickému okamžiku. Ale jak to bylo s tím člověkem dál? Vyrovnal se s tím? Zlomilo ho to?

Povinná četba

Reportéři z Post Bellum se o svých pamětnících vyjadřují s velkou úctou, což jim ale nebrání v tom, aby si jejich výpovědi ověřovali jinde a zasazovali je pak do širšího kontextu.

Některé výroky také relativizují. Mezi svědky nedávné minulosti totiž nevystupují jen hrdinové, ale také pomahači a konfidenti režimů. Těch je podstatně méně, protože ti své vzpomínky zveřejňovat většinou odmítají.

Kniha Ještě jsme ve válce - Příběhy 20. století je dokumentárním komiksem. Pro jeho pečlivost, se kterou každý detail textu i obrazu odpovídá realitě, by komiks mohli brát vážně i ti, již sestavují školní osnovy.