Každý účetní dostane zaplaceno dřív než spisovatel, říká o trhu historik Janáček

Knižní trh připomíná loterii. "Každý účetní musí dostat zaplaceno, ale už ne každý, kdo napíše román, povídku nebo báseň," říká ředitel Ústavu pro českou literaturu Akademie věd Pavel Janáček.

Je také spoluautorem knihy O slušnou odměnu bude pečováno..., která se věnuje ekonomickým souvislostem spisovatelské profese v české kultuře 19. a 20. století.

Spisovatelé nejsou hladoví po koláči

"Velmi málo spisovatelů uspěje, ale pokud se to někomu z nich podaří, může uspět grandiózně," připomíná Janáček třeba osud autorky Harryho Pottera Joanne Rowlingové. Takový případ je ale českému prostředí vzdálen v nedohlednu.

Aby se český spisovatel uživil, musí obvykle svůj příjem skládat z různých zdrojů, jenom z honorářů za knihy žije zlomek autorů.

"Na českém literárním trhu nikdy větší část spisovatelů nebude profesionály v ekonomickém slova smyslu. To platí historicky a příliš se to nemění," říká Janáček a připomíná, že sami spisovatelé se málo hlásí o část "koláče", který je z prodeje knihy k dispozici. Navíc představa o spisovatelství jako profesi spíš zaniká.

Spisovatelé nemají potřebu formulovat své společné zájmy, na rozdíl od jiných profesí, které působí na knižním trhu - nakladatelů, knihkupců, tiskařů...

Spisovatel je až posledním článkem "řetězu", který se účastní na vzniku a distribuci literárního textu, ačkoliv bez něho by nebylo co prodávat. Jenže spisovatel s uměleckými aspiracemi má ze všech "knižních" profesí pro svou práci nejméně ekonomických pohnutek. V prvé řadě mu jde o to, aby jeho dílo vyšlo, honorář je vedlejší.

Od braku ke kvalitě

Jen málo autoru se naučilo psát pro literární trh, třeba Michal Viewegh a nedávno zesnulá Simona Monyová. Pavel Janáček přitom nerozlišuje, kdo je kvalitní autor a kdo píše pouhé čtivo.

"Spisovatel je ten, kdo vytváří něco, co někdo druhý pokládá za literaturu a jeho za spisovatele. Ekonomická logika platí pro všechny, ať píší povedené nebo nepovedené knihy," argumentuje Janáček, který čtivo nezatracuje.

I podprůměrní autoři populární četby "rozpouštějí" ve svých knihách to, co se dělo nebo děje ve skutečném umění, a zprostředkovávají tak lidem hodnoty, které by jinak "nekonzumovali".

"A možná i platí, že kniha vede ke knize," vysvětluje Janáček s tím, že i přečtení špatné knihy může čtenáře přivést k jiné, lepší literatuře.

• Diskuse
• Celkem 1 příspěvků