Jestli nezměníme kurz, svět čeká kolaps, zaznělo na Festivalu spisovatelů Praha

Přesně dle motta "existuje pouze budoucnost" zahájily dvaadvacátý ročník Festivalu spisovatelů Praha trikové efekty: kosmicky laděný zvukový doprovod, padající hvězdy, krátký abstraktní film s elektronickou hudbou a jména i věty, které se v počítačové grafice objevovaly na plátně.

Podnětnou debatu a trochu politické kontroverze odstartoval prezident festivalu Michael March, který pozvaným literátům položil tu jedinou klíčovou otázku k budoucnosti: jak se k ní propracujeme?

Nositel ceny Spira Vergose za svobodu projevu, španělský spisovatel Juan Goytisolo, to vzal retrospektivně. Prahu totiž poprvé navštívil v roce 1968 na pozvání kruhu spisovatelů, jenž mu chtěl názorně předvést důsledky sovětské invaze.

Goytisolo, který pamatuje absurditu okupace i rozhořčení, jaké tehdy cítil, vidí cestu k budoucnosti i dnes jedině skrze svobodu myšlení i projevu.

Předpovědi všech barev

Právě proto svoji cenu věnoval německému spisovateli a někdejšímu členovi Wafen SS Günteru Grassovi, který začátkem měsíce vyvolal zuřivost svoji básní, kritizující Izrael za svůj agresivní postoj k Íránu. A jak lze na festivalu věnovaném svobodě projevu očekávat, publikum takové gesto odměnilo potleskem.

Jde nicméně o důležité politické i literární téma, jak potvrdil i prezident festivalu, když grassovskou kontroverzi označil za látku hodnou samostatné debaty.

Hvězda české ekonomické novinařiny Tomáš Sedláček moderoval panelovou diskusi o budoucnosti, k níž byli kromě Goytisola přizváni ještě indická beletristka Anita Desai a turecký esejista a intelektuál Gündüz Vassaf.

Poté, co Sedláček připomněl tradičně vstřícný přístup Evropanů k budoucnosti, dostali každý slovo hosté – a s nimi i zcela rozdílné předpovědi.

Vlastenectví je na ústupu

Goytisolo se ukázal jako neúnavný pesimista: pokud svět nezmění kurz, hrozí mu civilizační kolaps. Totéž, byť v optimističtějších barvách, očekává i Vassaf: "Stejně jako kdysi zmizely celé říše, zmizí z našeho světa i vlastenectví."

Největší rozdíl oproti minulosti Vassaf vidí ve stále většímu odporu veřejnosti k válce, kdysi považované za věc cti a dnes odmítané i zcela obyčejnými lidmi, kteří už o žádné válčení nestojí.

"Mladí lidé po celém světě se odmítají přidat k systému a naopak se združují na sociálních sítích, kterým přezdívám Nová hedvábná stezka," řekl Vassaf.

"Systém se hroutí a vymezení země coby osobitého státu je rok od roku méně legitimní."

Spisovatel jako bytostný optimista

Anita Desai se pesimisus a optimismus svých kolegů snažila vyvážit vírou v cyklickou povahu času, díky níž lze historii vnímat jako sérii střídavých období naděje a zoufalství.

"A teď jsme ve kterém období?" ujistil se Sedláček. "V obou naráz," odvětila Desiaová k radosti publika.

Podle ní musí spisovatelé z podstaty svého řemesla doufat v budoucnost. "Kdykoliv na papír napíšeme jediné slovo, projevujeme se jako bezděční optimisté, jako bychom chtěli připomenout, že civilizace přežije."

Rozhovor s hostem festivalu, americkým spisovatelem Jeromem Rothenbergem, čtěte ve středečním vydání Hospodářských novin.

• Diskuse
• Celkem 4 příspěvků