Zdá se, že jedinečnost lidského života je skryta hlavně v jeho nekonečné schopnosti mít o sobě nějaké představy.

Angličan Julian Barnes popsal příběh o tekuté paměti, kterou máme všichni našroubovanou do DNA, ve své novele Vědomí konce. Loni za ni obdržel Man Bookerovu cenu, nyní vyšla v českém překladu.

Barnes má u některých čtenářů stále pověst autora, který se obtížně čte. Může za to jistě zkušenost s texty, jako je Flaubertův papoušek nebo Historie světa v 10 1/2 kapitolách. Jenže čas strávený formálními experimenty s dějovou strukturou a časovými rovinami už není tím, čím chce autor své čtenáře dnes oslovit, jak ukazuje ve Vědomí konce.

Jeho cesta od složitějšího k jednoduššímu není sice na první pohled příliš pedagogická, ale působí velmi přirozeně.

Přečtěte si první kapitolu z knihy Vědomí konce