reklama
reklama
16. 5. 2012 | poslední aktualizace: 17. 8. 2012  09:24
NEKROLOG: Zemřel spisovatel Fuentes

Zemřel spisovatel Carlos Fuentes

NEKROLOG: Původně kubánské revoluci tleskal, brzy však vystřízlivěl. Mexický spisovatel Carlos Fuentes, který zemřel v úterý, patřil spolu s Márquezem či Cortazárem ke klíčovým jménům latinskoamerické literatury. V někdejším Československu byl však považován za ideologicky nevyhovující autora, a tak jeho romány - včetně nejznámějšího Starého gringa - mohly vycházet jedině těsně před sovětskou invazí a později po revoluci.
rek
Čtěte více o: Fuentes Carlos | Mexiko | spisovatel | nekrolog
Zemřel Carlos Fuentes, který do Československa přijel poprvé na pozvání Milana Kundery.
Zemřel Carlos Fuentes, který do Československa přijel poprvé na pozvání Milana Kundery.
foto: Wikipedia

Ve věku třiaosmdesáti let zemřel mexický spisovatel Carlos Fuentes, jeden z nejznámějších iberoamerických literátů a přední mexický intelektuál. Mezi jeho stěžejní díla patří Smrt Artemia Cruze nebo román Starý gringo, přeložené také do češtiny.

Podle BBC spisovatel zemřel v nemocnici v Mexiku. "Carlos Fuentes byl spisovatelem a univerzálním Mexičanem. Jeho smrt mě zarmoutila, ale doufám, že odpočívá v pokoji," napsal na Twitteru mexický prezident Felipe Calderón.

Jak viděl politiku

Panamský rodák Carlos Fuentes, narozený v prosinci 1928, patřil ke generaci latinskoamerických spisovatelů, kteří ke slovu přišli v šedesátých letech.Přátelil se s Gabrielem Garciou Márquezem a Mariem Vargasem Llosou a spolu s nimi a ještě Juliem Cortazárem patřil mezi nejvýraznější spisovatele celého tehdejšího "boomu" latinskoamerické literatury.

Napsal řadu novel, dramat i esejů a pravidelně komentoval aktuální politické dění pro deník El País. Jeho politické vidění podle agentury AFP ovlivnily časté cesty po latinské Americe v první polovině 20. století i pozdější fascinace kubánskou revolucí.

Postupem času však Fuentes odsuzoval komunismus stejně jako kapitalismus. Například v šedesátých letech mu Spojené státy kvůli jeho levičáctví odmítly udělat vízum (formálně kvůli takzvanému McCarranově-Walterově dodatku k ústavě). USA směl navštívit až v roce 1967, teprve po intervenci samotného Kongresu. "Spojené státy dobře chápou samy sebe, ale špatně všechny okolo," napsal v roce 1971 v románu Mexický čas.

reklama

Povídky od velvyslance

"Fuentes byl víc ideolog než politik. Stavěl se za spravedlnost a základní lidská práva nezávisle na tom, které části politického spektra se právě hodily. Podporoval revoluci na Kubě, ale rychle začal Fidela Castra kritizovat, když mu už přišel příliš autoritativní. Projevoval sympatie pro indiánské rebely na jihu Mexika a otevřeně kritizoval vládu George Bushe," připomněl nekrolog deníku New York Times.

Coby syn diplomata se po většinu svého mládí přesouval z Ria de Janeira do Montevidea, Santiaga nebo Quita. Anglicky se naučil během několika let strávených ve Washingtonu, kde jeho otec pracoval jako velvyslanec. Vystudoval práva, působil jako mexický velvyslanec ve Velké Británii a už tehdy začal psát povídky.

V Mexiku se usadil až ve svých šestnácti letech. V polovině sedmdesátých let pak byl jmenován mexickým velvyslancem v Paříži. Funkci však po dvou letech složil na protest proti tomu, že někdejší mexický prezident Gustavo Díaz Ordaz (který nechal v roce 1968 střílet na protestující studenty) byl jmenován pro změnu velvyslancem ve Španělsku. Tehdejší krok politicky souvisel s úmrtím diktátora Franka a Fuentese znechutil natolik, že k diplomatické kariéře už se nevrátil.

CO VYŠLO V ČEŠTINĚ

Nejprůzračnější kraj

1966, Odeon

Smrt Artemia Cruze

1966, Mladá fronta

Diana, aneb Osamělá lovkyně

2001, Rybka

Pohřbené zrcadlo

2003, Mladá fronta

Starý gringo

2005, Garamond

Orlí křeslo

2009, Brána

Angličtina spisovatele nepotřebovala

Psal převážně lineárně, často využíval takzvaných flashbacků nebo psal z pohledu jednotlivých postav. Jeho román Where The Air is Clear z roku 1958 v podstatě předznamenal boom latinskoamerické literatury - pracovalo se v něm s objevnými literárními prvky, sžíravou společenskou kritikou, monology i podvědomím.

V šedesátých letech Fuentes dál proslul knihami Aura nebo Smrtí Artemia Cruze, která popisovala postrevoluční Mexiko. "Psal jsem španělsky, protože španělština se mi zdála flexibilnější než angličtiny. Navíc angličtina měla dlouho a nepřerušenou literární tradici, nepotřebovala dalšího pisálka," vysvětlil před pětadvaceti lety v rozhovoru pro New York Times. Ke španělštině jej přivábila také poezie Pabla Nerudy, Gabriely Mistralové či dílo Jorgeho Luise Borgese.

Na západě si udělal jméno především bestsellerovým románem Starý gringo z roku 1985, který byl o čtyři leta později zfilmován s Gregorym Peckem a Jane Fondovou v hlavní roli. Protagonistu knihy inspiroval osud amerického novináře Ambrose Bierce, který se na sklonku života rozhodl "zmizet v Mexiku", což se mu uprostřed mexické revoluce skutečně podařilo.

Jako své dva největší vlivy spisovatel uváděl Shakespearea a Cervantese. "Knihy jsou podobné jako řecké agory, kde se shlukovali občané města. Každý jim naslouchá, každý hlas má váhu. Jak psal Hermann Broch a po něm Milan Kundera: kniha je jako agora s mnoha úhly pohledu," citoval spisovatele deník Guardian. Fuentes sám rozděloval typy románů do tradic La Mancha (imaginace) a Waterloo (zkušenosti a reálie).

Konkurent Octavio Paz

Fuentes býval často zmiňován mezi kandidáty na Nobelovu cenu literatury, nikdy ji však nezískal. Mezi mexickými literáty měl největšího "konkurenta" v básníkovi Octaviu Pazovi, kterému byla Nobelova cena udělena v roce 1990. Fuentes alespoň v roce 1982 obdržel cenu Romula Gallegose, o pět let později Cervantesovu cenu a v roce 1994 ve Španělsku cenu Prince z Asturie. V průběhu let vyučoval na předních amerických univerzitách Harvardu, Princetonu či Columbii.

Carlos Fuentes naposledy publikoval toto úterý - v den, kdy nemocnice Angeles del Padregal oznámila jeho úmrtí, vyšel v mexickém deníku Reforma jeho text o výměně prezidentů ve Francii.

Fuentes se v rozhovorech přiznával například ke vztahu s herečkami Jeanne Moreau a zvlášť Jean Sebergovou, o níž se nepřímo zmiňoval v knize Diana, aneb Osamělá lovkyně (česky vyšlo 2001, Rybka). Spisovatele přežila jeho manželka, novinářka Silvia Lemus, a dcera Cecilia z předchozího manželství s herečkou Ritou Macedo. Obě jeho děti z manželství s Silvií Lemus již zemřely. Autobiografii odmítal po celý život napsat.

"Psaní autobiografie člověk odkládá, jako odkládá smrt. Znamená to vyrýt si slova na svůj vlastní náhrobek," říkal. Z jeho posledních románů mexická kritika vyzdvihovala především Orlí křeslo z roku 2003 (česky 2009, Brána), knihu zasazenou do komplexního a absurdního prostředí mexické politiky. Pojednávala o pětinásobném mexickém prezidentovi, generálu Antoniu Lopezovi de Santa Anna.

Muže, který zpíval a tančil i s dřevěnou nohou, považoval Fuentes za jednu z nejbarvitějších postav v mexické historii.

Fuentes a Česko

V Československu vydal Fuentesův Nejprůzračnější kraj nejprve v roce 1966 Odeon, stejně jako Smrt Artemia Cruze. V roce 1968 poprvé přijel do Československa na pozvání Milana Kundery, později byl ale zařazen mezi ideologicky nevyhovující autory.

Jeho jméno dnes nese knihovna pražského Cervantesova institutu a v češtině kromě Starého gringa (2005, Garamond) vyšel už jen kulturologický esej Pohřbené zrcadlo (2003, Mladá fronta). Ve slovenském překladu existuje kniha Vzdialení príbuzní (1987, Tatran). 

V České republice byl naposledy v červnu 2007. O rok později spisovatel spolu s dalšími odsoudil očerňovací kampaň, kterou obviněním Milana Kundery z údajného udavačství rozpoutal časopis Respekt.

Fuentes v televizi CBC komentoval válku mexických drogových kartelů

externí video: Carlos Fuentes komentuje válku drogových kartelů v Mexiku
Carlos_Fuentes_on_Mexico_s_Drug_War

Autoři: rek
reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
Nevhodný příspěvek ()
Tento příspěvek byl redakcí označen jako nevhodný.
Zobrazit diskusi
Nejčtenější
reklama
reklama
reklama
reklama