Julia Francková

Zády k sobě

2012, Jota, přeložila Lucy Topoľská

Kolísání

Člun byl ukrytý v rákosí; našli jej před několika dny na molu, pohupoval se na hladině, vítr ho zahnal do bahnité zátočiny spolu s listím, větvemi a většími haluzemi, které strhala a naplavila vichřice. Člun nebyl uvázaný, zřejmě nikomu nepatřil. Ležel v něm řemen, kousek dál mezi větvemi plaval další. Po schodech vedoucích na dvůr tajně vynášeli Thomas a Ella z domu nezbytné věci: prošívanou přikrývku, dva malé hrnce. Brambory, mrkev a skrojek chleba.

Vzali také krabičku zápalek, trochu papíru a prázdnou láhev od vína, Thomas si totiž myslel, že třeba budou posílat lahvovou poštu. Nakonec přenesli bažinou plynový vařič a baterku, brzy se stmívalo, byl říjen, stébla a listí pokrývala ráno jinovatka. Bude jim zima. Poslední dva týdny byli v domě sami, Käthe pracovala v lomu. Těsně předtím, než odjela, zmizel po hádce Eduard.

Thomas a Ella se o sebe starali sami, vařili si brambory a míchali tvaroh s vodou, solí a pažitkou, chodili do školy, bylo jim deset a jedenáct, uměli to. Když se Käthe měla po dvou týdnech vrátit, chtěli jen trochu uklidit, umyli nádobí, a zatímco je Ella ještě utírala, pustil se Thomas do vytírání podlahy v kuchyni.

Vydrhli tmavé skvrny z křídla dveří a popelem vyleštili kliku, rám dveří umyli mýdlovou vodou, rohožku vyklepali klepáčem na koberce a vykartáčovali v nádrži s dešťovou vodou. Dnes vidíte mě, páni, kliky čistit a píseň každému zpívat.

Thomas si se smíchem zacpával uši, nechtěl Ellu urazit, jenže se trefila jen do několika tónů a měnila melodii, jak ji napadlo. Když byl lustr vydrhnutý, najednou se rozzářil. Pach mosazi jim ulpěl na prstech. Bavilo je to, chtěli uklidit celý dům, jak to ještě nikdo nikdy neviděl. Thomas setřel prach z knih a polic suchým hadrem a vlhkým je ještě přetřel, roztřídil knihy o umění podle epoch a velikosti, beletrii podle abecedy, politické spisy podle témat.

Chraplavým hlasem, s dalekohledem nebožtíka otce před očima, se zeptal do místnosti: Ello, slečinko, nechtěla byste si vypůjčit něco romantického nebo dobrodružného na čtení? Studujete boj Tróje o Helenu? Ochotně Vám vyplním výpůjční lístek. Ella si ho nevšímala, ležela pod stolem a nožem a houbou čistila spodní stranu stolní desky, což zřejmě nikdo po celá desetiletí neudělal.

Přilepené škraloupy tam tvrdošíjně držely, snad stoleté stopy po jídle nebo po vosku. Ubrus z italského damašku namočila Ella v zinkové vaně na zahradě, bylo třeba jej důkladně vyprat, drobty a tmavé skvrny od omáček a vína se v něm nadlouho zahnízdily.

Nebýt toho, že měli v úmyslu zvládnout úklid domu za dva dny, byl by si Thomas hrozně rád zahrál na knihovníka; pro knihovnu a její budoucí uživatele chtěl založit kartotéku a navrhnout výpůjční lístek na každou knihu. Když Ella věšela šafránově žlutý ubrus, už ji od usilovného ždímání bolely ruce.

Pak vyzbrojená párátkem a chomáčem vaty vylezla na stoličku a chtěla vyčistit rám obrazu se sicilskou krajinou, který visel nad komodou. Kobaltově modré nebe zářilo nad vápencovým skaliskem, na němž rostly pouze olivovníky. Avšak blyštivá povrchová vrstva rámu se rozpouštěla a zabarvila chomáč vaty, takže Ella dostala strach, že by se špínou mohla odstranit i barvu. Uspořádala dokonce věci v krabici se šitím, namotala cívky příze a vyšívací bavlnky kolem ústřižků papíru, roztřídila knoflíky do tří černých krabiček a jehly podle velikosti do malých psaníček.

Od té doby, co pomocnice v domácnosti dostala výpověď, nikdo kromě Elly krabici s šitím nepoužil. Hrála si střídavě na svou vznešenou babičku a její švadlenu, se staženými koutky úst a babiččiným strojeným hlasem komentovala práci jejím francouzským úslovím: Alors, c’est parfait!

Thomas, který šel právě kolem, odpověděl: Perfetto, perfettamente, a jeho tón, sedlácký a divadelní, napodoboval Käthin vzdor vůči matčině velkoměšťácké francouzštině.