Vzájemné dopisy dvou přátel, dvou českých básníků. Prvního dnes chápeme jako jednoho z největších literátů minulého století, druhého dobře neznají ani v jeho rodném Hlinsku. Vladimír Holan si se Stanislavem Zedníčkem v letech 1940 až 1977 vyměnili skoro 250 listů. Pod názvem Směju se a sténám je nyní vydalo nakladatelství Pulchra.

Zatímco Holan jako básník sebevědomě "čechrá kštice démonům", Zedníček zůstal "celoživotním outsiderem, který postupně rezignoval na veřejnou prezentaci", jak píše v doslovu ke knize její spolueditor Miloš Doležal. Holan dostal státní cenu za literaturu, Zedníček skončil nakrátko v komunistickém kriminále.

V této principiální dichotomii, trvalé polaritě mezi pisatelem a příjemcem každého dopisu, lze najít plné zosobnění známého Holanova výroku: "Jsi bez rozporů? Jsi bez možností."

Vydaná korespondence je prostorem, na kterém lze vysledovat rozpory nejen osobnostní, ale i společenské - a to přesto, že přímé reflexi politického bezčasí se pisatelé většinou vyhýbají za protektorátu i po nástupu bolševické hrůzovlády.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se