Se svým románem Rovník se spisovatel Miguel Sousa Tavares dostal nejen mezi portugalské bestselleristy, ale především otevřel málo prozkoumanou kapitolu tamní koloniální historie. Což je také důvod, proč Tavares v dubnu přijel na Festival spisovatelů Praha debatovat o zrození a smrti národů.

Tavares, dnes přední politický sloupkař týdeníku Expresso a ekonomický komentátor televize SIC, navíc na vlastní kůži zažil revoluci, která v dubnu 1974 nasměrovala Portugalsko k demokracii. "Takzvaná karafiátová revoluce, která tehdy začala, byla zážitek, jenž mi změnil život," říká Tavares.

HN: Jak vám revoluce změnila život?

Přinesla nejšťastnější den v mém životě. Vyrůstal jsem v disidentské rodině a byl jsem zvyklý, že když chci vidět tatínka, právníka a politika Franciska Sousu Tavarese, musím ho jít navštívit do vězení.

Ve svých dvaadvaceti letech jsem byl už srozuměný s tím, že nemohu číst zahraniční časopisy ani knížky, dívat se na cizí filmy či cestovat přes hranice. Zbývaly mi tři měsíce do odvodu na vojnu a já už se v duchu rozhodl, že do portugalských koloniálních válek nenastoupím, že raději dezertuji a opustím rodinu i zemi. A v tu chvíli přišla revoluce a s ní svoboda. To mi obrátilo svět naruby. Ačkoliv nenávidím létání, dodnes neúnavně cestuji po světě, abych si té svobody užíval a stále si připomínal, že nebyla zadarmo.

HN: Proto máte slabost pro Evropskou unii?

Portugalci jsou jedním z nejstarších evropských národů, od roku 1143 máme nezávislost, stále totéž náboženství a tytéž státní hranice, tedy s výjimkou kolonií. Portugalsko-španělské války byly specifická věc a nadto spíš v rovině bratrského kočkování. Portugalci však stovky let žili na okraji Evropy, mluvili nanejvýš do záležitostí Brazilců či svých afrických kolonií.

Když roku 1974 přišla revoluce a kolonie jsme ztratili, dostavil se nový pocit: že jsme sami. Rozumíme možná obyvatelům Angoly, ale třeba Holanďanům? Nikdy jsme si neměli co říct. Proto jsem na Festivalu spisovatelů prohlásil, že za nejúžasnější revoluci považuji vznik Evropské unie. Státu, který má okrajový vliv – ať už je to Portugalsko nebo Česká republika, jejímiž moderními dějinami hýbaly především jiné země – to dává pocit příslušnosti k většímu celku. Vědomí, že nebudete-li spokojeni se svými soudy, můžete se obrátit na soudy evropské a tak dále.