Postavy knih Jaroslava Rudiše patří obvykle ke dvěma vyhraněným typům, které k sobě nemusejí mít daleko. Jednak to jsou autorovi vrstevníci a lidé mu sociokulturně blízcí - tedy především různé druhy rockerů, míněno aktivních hudebníků i pouhých fanoušků.

Důležitá přitom není schopnost zahrát na kytaru nebo bicí, ale životní styl označovaný za punkový nebo rockerský, tedy pohrdající autoritami, systémem a maloměstským pohodlím.

Rudiš je přitom vidí zároveň chápavě i ironicky a jeho dosud poslední publikovaná próza Konec punku v Helsinkách (2010) tento typ postavy znovu definovala ve věku, který bývá označován za zralý: což ale pro stav mysli Rudišových hrdinů příliš neplatí.