Rozdíl mezi viděným a vědomým, otázky "přesnosti" lidského pozorování, možnosti uchopit svět vizuálně v jeho celistvosti a jakýmsi přijatelným způsobem jej kategorizovat - to je stručně řečeno téma esejistické knihy "...vidím jen to, co vím" Františka Lesáka, výtvarného umělce žijícího od roku 1964 ve Vídni.

Stejně jako v jeho výtvarné práci, tak i v textech je patrná snaha vše co nejdetailněji prozkoumat téměř vědeckými metodami a přitom tvrdošíjně narážet na limity lidských schopností, na limity, které se stávají nakonec samy hlavním tématem, nanejvýš vzrušujícím.

Zlatý řez úvah

Texty obsažené v knize, která bude v úterý pokřtěna v pražské galerii Tranzitdisplay, vznikaly v různých časech a souvisejí většinou s autorovými výtvarnými průzkumy a díly. Ve "zlatém řezu" úvah stojí pohled na Monetův výrok "maluji jen to, co vidím". Lesák jej konfrontuje s našimi fyzickými možnostmi; odjede do Giverny, kde vznikl Monetův obraz Meules effet du soir, kupek sena ve večerním světle.

Plátno má svoji historii, klasický normovaný formát a je majetkem Puškinova muzea. Lesák touží vyjmout obraz z plochy a umístit ho do reálného prostoru, doplnit ho tím, co nebylo zobrazeno, a také tím, co o zobrazeném víme nebo co se o něm domníváme.

Tento proces, pokud ho podrobíme zmíněnému "vědeckému" zkoumání, se stane neuvěřitelným dobrodružstvím srovnatelným s týdnem božského tvoření nebo alespoň s botanickou jmenovací euforií Carla Linného. Monet tedy svým způsobem maluje, co se zdá, že vidí, František Lesák ale vytvoří trojrozměrnou instalaci kupek sena a barevně názorně popíše světelné změny. Je jisté, že bez příslušného textu má dílo jen poloviční dráždivost.