Román Zámek Franz Kafka nedokončil. Přesto tento fragment nepřestává fascinovat, provokovat a vybízet k novým interpretacím i adaptacím. Nyní vyšel v novém a povedeném překladu Jany Zoubkové.

Někdy se podaří příběh a atmosféru knihy vtisknout hned do první věty. To je případ Kafkova Zámku. "Es war spätabends, als K. ankam." V novém překladu Jany Zoubkové to zní takto: "Bylo pozdě večer, když K. přišel."

Zeměměřič K. přišel a my nějak tušíme, že z vesnice na konci světa, kde je zima dlouhá a kde i v létě padá sníh, už neodejde. A že tajemného zámku, který se vznáší nad vsí v mlhavém oparu, nikdy nedosáhne.

Franz Kafka začal na Zámku pracovat v Krkonoších. Na čerstvý horský vzduch odjel na radu lékaře kvůli svým těžce nemocným plicím. Do Špindlerova Mlýna přijel 27. ledna 1922 a právě zde se pravděpodobně rychle zrodil první nástřel textu.

Prostředí na něj muselo velmi zapůsobit. Ve svém deníku si Kafka stěžuje na rozbitá zavazadla, kývající se stůl, špatné světlo a hotel, kde odpoledne není možné najít chvíli klidu a kde, ačkoli do hotelu napsal zcela jasně své jméno, jej vítá jmenovka Josef K. Tak se jmenuje hrdina Kafkova Procesu.

"Mám jim to vysvětlit, nebo si to mám nechat od nich vysvětlit?" ptá se Kafka a klidně by se tak mohl v románu ptát i K.