Ve věku čtyřiapadesáti let spáchal sebevraždu slovenský spisovatel a scenárista Peter Pišťanek. O úmrtí jednoho z nejznámějších a také nejprodávanějších polistopadových slovenských autorů, který v Česku býval pro svoji popularitu přirovnáván k Michalu Vieweghovi, informoval server sme.sk.
Pišťanek se narodil v Děvínské Nové Vsi, podle níž také v 80. letech nazval hudební skupinu, kde hrál na bicí. Vystudoval scenáristiku a dramaturgii na bratislavské VŠMU, ale „nikdy nebyl takový ten rozervaný umělecký typ“, jak říkal v pozdějších rozhovorech. „Do divokého bigbíťackého nebo literátského života jsem pouze podnikal výlety, ze kterých jsem se pravidelně vracel do zázemí rodičovského domu, lízat si rány. Vždy jsem si dovedl vážit pohodlí a teplíčka.“
Už koncem osmdesátých let Pišťanek psal pro Slovenské pohľady, knižně ale debutoval až roku 1991 románem Rivers of Babylon. V něm ironicky, ale věrohodně popsal přerod 80. a 90. let v Československu a zejména až mafiánské praktiky, které s sebou změna režimu přinesla. Knihu Pišťanek začal psát ještě v době, kdy sám pracoval jako hlídač aut na parkovišti.
„Jako rozený skeptik jsem uměl mnohé z toho, co jsem viděl, slyšel a zažil, přečíst a dešifrovat po svém. Teď mluvím o celkové společenské atmosféře přelomu osmdesátých a devadesátých let,“ vzpomněl autor roku 2004 v rozhovoru pro deník Právo. Ve starším interview pro Český rozhlas dodal, že i v dobách, kdy jsou lidi plni všeobjímajícího optimismu, se „na kraji davu vždy najde někdo, kdo už dopředu ví, jak to dopadne“.
Příběh o chlapci Ráczovi, který přijede do Bratislavy, nechá se zaměstnat jako topič v hotelu a shodou absurdních okolností se posléze stane jeho ředitelem, byl u čtenářů i díky osobitému literárnímu stylu a dramatickému napětí tak populární, že Pišťanek musel v letech 1994 a 1999 vydat další dvě pokračování Rivers of Babylon. Ta například podle recenze v časopisu Host nabrala až fantazijní a kriticky-utopický charakter.
„Pišťaněk vydal popis všech těch malých a nešikovných zlodějíčků, podvodníčků, pasáků a veksláků, kteří našli díru na zánovním kapitalistickém kabátku, v roce 1991, tedy v době, kdy působil jako závan čerstvého větru a nejaktuálnější reflexe současnosti,“ napsala Michaela Hečková v recenzi pro Host. V ní také zdůraznila vypravěčovu větu z knihy, že začátkem 90. let „není problém vydělat hodně peněz, problém je vydělat je tak, aby si člověk mohl sám sebe vážit“.
Další české kritiky na Pišťankovu knihu upozorňovaly, že v druhém a třetím dílu si autor volněji hrál se žánry a místy přejímal až postupy detektivek, či dokonce pohádek. Prací s vulgarismy a lidovým jazykem zase některým recenzentům Pišťanek připomínal autora Trainspottingu Irvina Welshe. V tom, jak kladl důraz na vnější akci a nikoliv psychiku postav, podle recenze v časopisu Tvar prozrazoval i svoji někdejší průpravu ze scenáristiky.
Jednotlivé díly Rivers of Babylon, pojmenované dle písně interpretované vokální skupinou Boney M., vyšly také v Chorvatsku, Velké Británii, Turecku, Francii a Srbsku. Když se kniha roku 2008 objevila v anglickém překladu, deník The Times ji zařadil na seznam nejlepších středoevropských překladových děl. Roku 2010 vyšly Rivers of Babylon i v českém překladu Kristýny a Miroslava Zelinských. Na motivy románu také režisér Vlado Balco roku 1998, až po pětileté přípravě, natočil stejnojmenný film s Andrejem Hrycem v hlavní roli.
Terry Pratchett odešel dřív, aby se nedostal do dopravní zácpy - čtěte ZDE
Nekrolog: Zemřel vlivný turecký spisovatel a zastánce Kurdů Kemal - čtěte ZDE
Rivers of Babylon nebyly Pišťankovým jediným dílem. Dva filmy na motivy jeho dalších děl natočil Juraj Nvota – adaptaci povídky Muzika z roku 2007, která se odehrává za normalizace, a snímek Jak jsme hráli čáru, který vznikl dle autorova loňského románu Rukojemník. V českých a slovenských kinech se tento film o mladém chlapci, jehož rodiče v 60. letech emigrovali a který tak vyrůstá s prarodiči, objevil v prosinci. Zahráli si v něm Milan Lasica a Libuše Šafránková. Samotný román v českém překladu vloni vydalo nakladatelství Slovart.
Pišťanek náměty pro svá díla čerpal z prostředí svého rodiště a bydliště na pomezí velkoměsta a venkova. Jeho díla se podle kritiků vyznačovala přímočarostí vyprávění, rychlým spádem děje a přesnými popisy. Podle deníku SME byl Pišťanek mezi čtenáři podobně populární jako například Rudolf Sloboda. Mezi další jeho knihy patří povídkový cyklus Mladý Dônč z roku 1993 nebo o pět let mladší Nové skazky o Vladovi. V posledních letech Pišťanek publikoval stále častěji na svém blogu, psal také o vaření či o koňaku.
V Česku Peter Pišťanek zřejmě naposledy veřejně vystoupil vloni na Měsíci autorského čtení. Roku 2004 se autor podílel na nových příbezích Rogera Krowiaka, povídkového akčního hrdiny a „východoevropského Bonda“, jenž začátkem 90. let účinkoval na zadní stránce slovenského časopisu Kultúrny život. V překladu do češtiny se Pišťankovo dílo objevilo také ve Slovanenské čítance/14 ostrých, již roku 2005 vydalo nakladatelství Labyrint.
