Michel Faber: Jablko

Zavřete oči. Na chvíli se svezte proti proudu času – stačí o nějakých sto třicet let zpátky. Je prosinec roku 1872. Nadýchaný sníh padá na pochybnou část Londýna mezi Regent Street a Soho, na pelmel krámků a domů tísnících se mezi opulentními třídami mohovitých a hnilobnými doupaty chudých.

Vítejte v Silver Street. Tady žijí bok po boku deštníkáři, písaři, ladiči pian, neúspěšní dramatici, šičky a prostitutky a všichni do jednoho se věnují svému povolání v čím dál horším počasí. Sníh všechno a všechny zrovnoprávňuje, asi jako kdyby Bůh s láskou nanesl na střechy, pouliční stánky, kočáry a hlavy žebráků tenkou vrstvičku bílé polevy. V takovém hezkém přestrojení není utrpení a zchátralost skoro poznat.

Tohoto mrazivého prosincového rána jste vstoupili do bordelu u paní Castawayové a nakukujete teď do pokoje v patře. Copak jste tu našli? Dívku jménem Sugar. Je jí sedmnáct a vy se díváte, jak si v zrcátku prohlíží jazyk.

Znáte Sugar? Pokud jste muž, je tu slušná šance, že jste ji už poznali v biblickém slova smyslu. Je to prostitutka a v tomto okamžiku vlády královny Viktorie činí poměr nevěstek k celkové populaci 1 : 36, tedy jedna na dvanáct dospělých mužů.

Pokud jste počestná žena, měla byste předstírat, že jste o takové statistice nikdy neslyšela, a na ulici byste měla kolem Sugar projít rychlým krokem, aby vaše pověst náhodou neutrpěla. Ale možná dvakrát počestní nejste, protože jste ji neminuli. Jste tady a díváte se, jak si Sugar v nevěstinci prohlíží jazyk.

Nepohoršujte se nad jejím věkem. Zákonná hranice pro dobrovolný pohlavní styk je dvanáct let. Za dva roky ji zvednou na třináct. Sugar je v téhle branži starý mazák.

Sedí na pomuchlané peřině a drží si zrcátko před tváří. Zjišťuje, že její jazyk je uprostřed zašedlý, nikoli jasně růžový, jak by měl být. Včera příliš pila a tady je důkaz.

Včera byl Štědrý den, teď je ráno poté. Pětadvacátý prosinec, den jako kterýkoli jiný. Sugar má rozsvícené lampy, protože okno jejího pokoje je malé a slunce se skrývá za šedými sněhovými víry. Krb prská a syčí; prkna podlahy vržou sama od sebe. Jedinými ozdobami jsou jako vždy staromódní erotické tisky na stěnách; paní Castawayová opravdu nestojí o to, aby holky krášlily své pokojíky snítkami cesmíny.

Popravdě řečeno, v žádném ze změti zchátralých georgiánských domů za Silver Street byste se nesetkali s ukázkovým vánočním veselím; to byste museli zamířit do West Endu nebo na předměstí. Náležitá oslava i s rozdáváním dárků je možná jen v nádheře obchodů v Burlington Arcade; pohádky o panenském početí mohou přežít pouze ve vilách ctihodných občanů.

Sugar se naposledy zadívá do úst. Jak je zvláštní, napadne ji, že po červeném víně jazyk zešediví. Zázrak zvrácenosti těla.

Když se ozve zaťukání, Sugar povyskočí. Ví, že touhle dobou ráno to nemůže být zákazník. Bezpochyby to bude malý Christopher, který přišel vyzvednout lůžkoviny.

„Přišel sem si pro povlečení,“ ohlásí kluk, když mu otevře dveře. Tenhle modrooký blonďáček vypadá nevinně jako pastýřův synek z vánoční hry o narození Páně. Ne že by tak úplně chodil v hadrech, i když by jeho košili i kalhotám tu a tam prospěla nějaká ta správka. Jenže jeho matka Amy na spravování moc není. Specializuje se na výprasky dospělých mužů, dokud nezačnou kňourat, aby s nimi měla smilování.

Jak starý je malý Christopher? To Sugar nedokáže říct. Moc mladý, aby se dřel v bordelu, ale Amy ho takhle zapřáhla a on vypadá vděčný, že je na tomhle světě nějak užitečný. Až vypere a usuší milión povlečení a prostěradel, tak třeba napraví svůj prvotní hřích – že se narodil.

„Díky, Christophere,“ řekne Sugar.

Neodpoví, jen začne skládat špinavé prádlo do komínku, který dokáže odnést. Venku na ulici zanotuje medový hlas:

Prvního dne Vánoc mi můj milý dal
koroptev na hrušni...

„Takže jsou Vánoce,“ pronese chlapec a zvedne hromadu ložního prádla k hrudi. 

„Ano, Christophere.“ 

Přikývne, jako by potvrzoval cosi, co je mu naprosto jasné, a zmínil se o tom jen tak, aby řeč nestála. S bradou opřenou o kupu špinavého prádla přejde ke dveřím a už už je na odchodu, pak se ale otočí a zeptá se:

„Co jsou to Vánoce?“

Sugar zamrká, na okamžik vyvedená z míry. „To je den, kdy se narodil Ježíš Kristus,“ opáčí.

„To sem věděl,“ řekne chlapec.

Zvenčí: „Čtyři černé kosy, tři francouzské slepičky, dvě hrdličky a koroptev na hrušni...“

„Narodil se v jeslích,“ dodá Sugar, aby ho trochu vtáhla do děje. „To je takový velký dřevěný žlab, ze kterého žere dobytek.“

Christopher přikývne. Nouze a chudoba, tak už to na světě chodí, to on ví.

„...můj milý mi dal pět zlatých prstýnků...“

„Některý lidi,“ poznamená kluk, „si o Vánocích dávaj dárky. Jakože jeden druhýmu.“

„Přesně tak, Christophere.“

Dítě zavrtí hlavou jako malý stařík, který se marně snaží najít smysl v tom, že jeden člověk dává druhému šestipenci výměnou za šestipenci. Přitiskne si prostěradla k hrudníčku a vykráčí z pokoje; naklání hlavu stranou, aby si nezlomil vaz na schodech.

„Šest hus na vejcích,“ hlaholí koledník venku na ulici, „pět zlatých prstýnků, čtyři černé kosy, tři francouzské slepičky...“

Sugar zavře dveře, protože jí do pokoje začíná táhnout. Hodí sebou na záda do napůl vysvlečené postele, celá podrážděná. Byla by nejradši, kdyby už den skončil, místo aby sotva začal. Povlaky na polštář smrdí po mužském oleji do vlasů a alkoholu; měla je poslat dolů se zbytkem prádla.

Koledník potloukající se na ulici před podnikem paní Castawayové vypadá neúnavně. Sníh dál víří oblohou, okenní tabulky drnčí a vržou, ale ty zatracené koroptve a hrdličky se pořád množí. Kolemjdoucí bezpochyby tomuhle uřvanému otrapovi házejí mince; udělali by líp, kdyby po něm házeli kamení.

Po několika dalších minutách to už Sugar nemůže vystát. Vyskočí a pořádně se obleče – vezme si korzet, čisté teplé punčochy, cudné černošedé pruhované šaty s prošívaným živůtkem a apartní purpurový kabátek. Učeše si vlasy a zavine si je do pevného drdolu, načež si na temeno hlavy jehlicí připíchne uhlově šedý a nachový čepec. Klidně by mohla být elegantní vdova v polovičním smutku.

Tou dobou, kdy Sugar vyjde z podniku paní Castawayové na zasněžené kočičí hlavy Silver Street, už sníh přestal padat a koledník zmizel, jako kdyby roztál.