Když se německého režiséra Wernera Herzoga ptali v časopisu New Yorker na přednosti virtuální reality, rázně popřel, že by mohla nahradit skutečný prožitek: "Svět se odhaluje pouze těm, kteří cestují pěšky." Rozhovor proběhl u příležitosti uvedení režisérova dokumentu o internetu a nových technologiích na lednovém festivalu Sundance v Utahu, ale Herzog o chůzi ví své už celé dekády.
Nedávno česky vyšel jeho deník nazvaný O chůzi v ledu. Jde o zápisky, které pořizoval během pěší pouti z Mnichova do Paříže.
Oněch 800 kilometrů se filmař rozhodl překonat na sklonku roku 1974, aby "zabránil" smrti Lotte Eisnerové. Tato kritička se postavila za mnohými odmítaný "nový německý film", jehož byl Herzog součástí, a když devětasedmdesátiletá žena přezdívaná Eisnerka bojovala na lůžku s nemocí, začínající režisér si odmítl připustit její smrt.
"Eisnerka nesmí umřít, neumře, já to nedovolím. Neumře, ne. Ne teď, to nesmí… Moje kroky jdou rázně a zem se chvěje. Když jdu, tak jde bizon. Když si dávám oddych, odpočívá hora," stojí v prvním zápisu z 23. listopadu 1974.
A v těchto větách, stejně jako v celém útlém svazku se zračí naturel jednoho z nejumanutějších režisérů světové kinematografie. Režiséra, který umí hory přenášet − a když ne hory, tak alespoň parníky přes kopce, jako se to stalo ve filmu Fitzcarraldo z roku 1982. V Herzogových dílech často vystupují sveřepí vizionáři ochotní jít doslova proti všem − bandita z dobrodružného dramatu Zelená kobra či conquistador z filmu Aguirre, hněv Boží.
Režisérova třítýdenní cesta deštěm a vánicí je sama gestem, v němž mizí hranice mezi životem a uměním. Kniha o ní je literární miniaturou, v níž se projevuje neutuchající vůle, ale též nespoutaná představivost tvůrce.
Vedle drobných, něžných svědectví, v nichž "ze střechy po kapkách odtávají vrabci", mnohé pasáže bortí rozdíl mezi realitou a vizí, mezi líčením a fantazií, zůstává pouze pravdivost zhuštěného obrazu.
Když v závěru epické pouti, plné lyrických "meziher", říká Herzog v nemocničním pokoji: "Otevřte okno, já už několik dní umím lítat," není sebemenší důvod mu nevěřit.
