Brazilské příjmení "nejoblíbenějšího autora naší doby", jak Paula Coelha označuje největší tuzemský knižní distributor Kosmas, zní v českém překladu Králík. A s "fenoménem Králík" se třeba brazilští intelektuálové nevyrovnávají právě snadno.

Vlastně je to jakýsi lakmusový papírek intelektuální úrovně: vzdělaní lidé se člověka v Brazílii nakonec vždy zeptají, co si myslí o Paulovi Coelhovi. Když tázaný odpoví, že se mu Coelhovy knihy líbí, je nadobro odvržen jako člověk, který o literatuře nic neví. A kdo se ušklíbne, může se rázem stát členem klubu zastánců vysoké literatury.

Knihy Paula Coelha, který dnes přijíždí navštívit Prahu, jsou i na pultech brazilských knihkupectví častěji než mezi romány řazeny do kategorie ezoterika. Jedná se spíš o příručky osobního rozvoje, křísnuté vším magickým, záhadným a povzbuzujícím, co Coelho vybrabčil z nejrůznějších duchovních tradic světa.

Přesto se ty knihy čtou po celé planetě − jsou přeložené do více než šedesátky jazyků a romány jako Alchymista lze najít dokonce i v knihkupectvích na komunistické Kubě.

Coelho v Praze

◼ Podle nakladatelství Argo, které je výhradním tuzemským vydavatelem jeho knih, Paulo Coelho přijíždí do Prahy s přáteli na soukromou oslavu svátku sv. Josefa. Tu spisovatel každoročně pořádá na "jiném magickém místě", jak uvedla mluvčí nakladatelství. Vloni to bylo v Santiagu de Compostela. Coelho uspořádá soukromou oslavu na Pražském hradě, pravděpodobně v Lobkovickém paláci.

◼ Paulo Coelho byl v Praze poprvé v roce 1982, na což si vzpomněl tento týden na svém blogu. Tam zveřejnil dvojici obrázků od pouličního kreslíře ze Zlaté uličky na Pražském hradě, kterého Coelho za obrázek ulice a portrét své ženy odměnil "dvěma dary". Nyní spisovatel vyzval své české čtenáře, aby mu kreslíře pomohli vystopovat, protože by se s ním znovu rád setkal. Dle podpisu by se mohlo jednat o umělce jménem Ivan Tomek.

◼ V roce 1982 Coelho v Praze navštívil také kostel Panny Marie Vítězné, kde si u Pražského Jezulátka údajně vyprosil, aby se stal slavným spisovatelem. Protože se mu to podařilo, Jezulátku při pozdější návštěvě Prahy roku 2005 věnoval červené šatičky vyšívané zlatou nitkou. Podle jedné ze sester karmelitek, které v kostele pomáhají, se Coelho chystá kostel navštívit i nyní, napsala ČTK a připomněla, že kult Jezulátka je zvlášť silný v jihoamerických zemích.

V Coelhově tvorbě se prolínají naléhavá doporučení životních pravd jako "Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit" s přehledně popsanými příběhy lidí, kteří byli na dně, ale pak se z něj odrazili díky nově nastoupené duchovní cestě obrody.

Román Alchymista, jenž v portugalském originálu vyšel poprvé roku 1988 a v češtině se ho prodalo přes 200 tisíc výtisků, je nejúspěšnější Coelhovou knihou. Jde o příběh známý z Tisíce a jedné noci, přesněji noci 351. − stejný příběh o muži, jemuž se zdá o pokladu, po svém zpracoval i jiný latinskoamerický autor Jorge Luis Borges pod názvem Příběh dvou mužů, kteří měli sen.

Zatímco však Borges − jeden z Coelhových vzorů − nechával čtenáře hloubat nad dvojznačností reality a opájet se metaforičností textu, Coelho žádné otázky nekladl. Naopak. Jeho čtenářům, mezi které patří i Bill Clinton nebo Madonna, se vždy dostane odpovědi na to, co je smyslem života.

Coelho se narodil roku 1947 v brazilském Riu de Janeiru, své příběhy ale do rodné země zasazuje výjimečně. V jeho tvorbě, stejně jako v celé Brazílii, se však prolíná křesťanství s černou nebo bílou magií, s nejrůznějšími animistickými kulty věřícími v duchovní bytosti a nesmrtelné duše.

Ve čtivosti Coelhových knih lze zase vystopovat vliv brazilských telenovel, přesněji jejich vypravěčských postupů − však také v telenovelách do osudu hrdinů zasahují nejrůznější nadpřirozené události a duchovní učitelé.

Coelho je bývalý hippie a milovník rocku, který byl za vojenské diktatury v sedmdesátých letech vězněn a mučen. Proslavil se ale už v demokratických letech osmdesátých. Se svým kamarádem, neodolatelným brazilským "Elvisem" Raulem Seixasem, napsal přes šedesát písňových textů. Většinu měly v repertoáru hvězdy brazilského hudebního průmyslu jako již nežijící zpěvačka Elis Regina, nyní osmašedesátiletá Rita Lee či o rok starší Maria Bethânia.

Oba textaři v mládí důsledně požadovali spravedlivější svět. A Paulo Coelho dodnes píše kritické sloupky do francouzského deníku Le Monde. Angažuje se v humanitárních projektech, je mírovým vyslancem UNESCO, jeho zástupcem v projektu Cesty víry a hlásá angažovanost v občanské společnosti, onu schopnost každého "zatřást světem".

Pro českého čtenáře je zajímavá ještě jedna skutečnost. Většinu nejslavnějších Coelhových knih, jako je Alchymista, Poutník − Mágův deník nebo Brida, do češtiny převedla vynikající překladatelka z portugalštiny Pavla Lidmilová. Ta se kromě Coelha věnuje také "těžkým váhám" vysoké literatury − portugalskému básníkovi a spisovateli z přelomu 19. a 20. století Fernandu Pessoovi nebo v šedesátých letech minulého století zesnulému Joãovi Guimarãesovi Rosovi.

Autorovy převyprávěné duchovní pravdy v tuzemsku zjevně rezonují, při dnešní návštěvě oslaví přes milion prodaných výtisků svých knih v češtině. Coelho se navíc výborně trefuje do takzvaného českého "něcismu" − přesvědčení, že v něco věřím, ale nevím přesně v co. Stačí, když mi to pomáhá žít.