Válka na ostrově
Roy Jacobsen: Bílý oceán
2016, Pistorius a Olšanská, přeložila Jaroslava Vrbová, 216 stran, 229 korun

"Barrøy je ostrov mlčení, dospělí dětem nevysvětlují, co mají dělat, jen ukazují a děti je napodobují." Dialogy jsou v Bílém oceánu, dramatu osamění a války, osekány na dřeň. Pokud ostrůvek někde na severu obývají nějací lidé, mluví spolu o počasí, o úlovcích, o moři, o válce.

Láska a přátelství se do jejich slov většinou nevejdou − to však neznamená, že by na této výspě světa nebyly přítomny. Jsou nevysloveny, ale zobrazeny, a tím hlouběji se do životů seveřanů zapisují. Vždyť i dospělí mají velkého učitele − moře a skalnatou pevninu. Ani příroda přece člověka neučí tím, že by mu něco vysvětlovala, ona mu všechno jenom ukazuje. Stačí se dívat. Právě to je jediná cesta, jak přežít. Ne, víc: je to způsob, jak na Barrøy žít.

Norský romanopisec Roy Jacobsen navazuje v Bílém oceánu na své předchozí dílo Ostrov. Čtenář se opět setká s některými postavami z tohoto oceňovaného románu. Drsnou intimitu ostrovanů ale tentokrát události z pevniny narušují ještě intenzivněji než dřív. Kdesi na jihu právě zuří válka, říká se jí druhá světová. V bezpečí před ní nejsou ani lidé z ostrovů. Oceán, který je vždycky chránil, tentokrát přinese smrt. Mnoho smrtí… Temné, přitom ne beznadějné dílo.

Katri Lipsonová: KosmonautUčitelka kosmonautiky
Katri Lipsonová: Kosmonaut
2016, Argo, přeložil Vladimír Piskoř, 176 stran, 248 korun

80. léta 20. století. Adolescenti zvedají hlavu k obloze a sní sen o hvězdách, stříbrných raketách, o kosmonautice. Aby se mohli na vše pozemské podívat z výšky. A hlavně odjinud.

Nyní padesátiletá finská autorka Katri Lipsonová měla možná v té době podobné sny. V Kosmonautovi se však neohlíží za vlastním dětstvím, své hrdiny nechala bydlet o něco dál na východě, v sovětském Murmansku. Kde jinde mohli adolescenti cítit intenzivněji, že svět je jinde − v sevření mrazu, za železnou oponou, daleko od všeho? Sednout tak do rakety… Ach.

Středoškolák Serjoža se takto zasní ve své slohové práci. A spustí tím nevídanou eskapádu. On, bezvýznamný kluk z nefunkční rodiny, se stane celebritou, symbolem školáka, dítětem věku techniky, mladým dobyvatelem nových světů. Točí se o něm film, vychovat z něj kosmonauta se stává věcí zásadního státnického významu. Což o to, Serjoža by rád do kosmu, ale mnohem raději by se dostal pod sukně své učitelce hudby. Tento cíl je však pro něj možná ještě vzdálenější než ty hvězdy.

Kosmonaut nelakuje narůžovo dětství v nesnadné době a zároveň není zamračenou analytickou sondou. Je to retro v nejlepším slova smyslu − takoví jsme zkrátka byli. Ach.

Gaute Heivoll: Královo srdceNěco zlého z ran
Gaute Heivoll: Královo srdce
2016, Kniha Zlín, přeložila Kateřina Krištůfková, 222 stran, 319 korun

Tahle kniha není pro citlivky. Skoro celé 18. století sužovala Dánsko, které ovládalo i dnešní Norsko, neznámá kožní choroba. Vzdáleně připomínala lepru či svrab, postihovala populaci bez ohledu na sociální rozvrstvení a léčila se silnými dávkami rtuti. Mnozí tak nemoc raději do poslední chvíle tajili.

Několik norských pacientů vyslyšelo v roce 1775 výzvu, že se o ně postarají v prestižní kodaňské nemocnici. Cesta lodí za zdravím se ale pro některé z nich stala hrobem. Pro ostatní peklem. Ne však pro hlavní hrdiny tohoto románu − otce a dívku. Pro ně se stala příležitostí, jak rozvinout svůj vztah a nalézt sami sebe.

Dcera je nemocná, má otevřené rány na krku, pod uchem a v podbřišku. "Z ran jí vytékaly čúrky průhledné tekutiny, jako by se z ní cosi tlačilo ven, cosi zlého a nemilosrdného," píše stroze autor. Otec je zdráv. Alespoň zatím. Pečuje o jediného člena své kdysi rozvětvené rodiny a přemýšlí. Má cesta za iluzorním uzdravením smysl? Nebo by bylo lepší vrátit se domů? Bojovat, nebo propadnout beznaději? Žít, nebo… Ne, když jde o dítě, žádná jiná varianta nepřipadá v úvahu.

Mons Kallentoft: Větrné dušeSmrt v Cherubu
Mons Kallentoft: Větrné duše
2016, Host, přeložila Marie Voslářová, 296 stran, 299 korun

Rozdělení rolí v pečovatelském domě Cherub je odhadnutelné a přehledné. Ředitel se snaží urvat co nejvíc pro sebe, manažerka propagace nemá o fungování tohoto zařízení ani ponětí, zvládne udělat jen líbivá selfíčka. Zato ošetřovatelky umí zatajit dech, když někomu utírají zadek, a stále se usmívají. Klienti Cherubu jsou na tom fyzicky špatně, ale duševně jsou čilí a činorodí. Nechtějí se například smířit s tím, že by se na nich mělo šetřit a že se propouští kvalitní personál.

Konradovi táhne na osmdesátku a patří spíš k těm mladším. Když ho najdou oběšeného, nejde to jeho přátelům dohromady s tím, jakého ho znali. On by si na život přece nikdy nesáhl. Pečovatelka Tove je tu jen na brigádě, ale taky dokáže rozlišit, kdo měl vůli k životu. Jediné, co nechápe, je, proč Konrada někdo zabil − pitva totiž prokáže cizí zavinění.

Ale to už přichází inspektorka Malin Forsová. Není to jen policistka, je zároveň citlivou ženou, kterou smrt v Cherubu zasáhne, jako by šlo o jejího blízkého. Bude to Forsové na škodu, nebo k užitku?

Švédský autor Mons Kallentoft úspěšně těží ze zájmu o severské krimi. Svá díla staví do sérií a čtenář už nechce přijít o žádný díl.