Z věží kostelů bije umíráček národu. Kniha veršů připomíná studenta Jana Zajíce, jenž se upálil

Pomoci pochopit pohnutky člověka, který svůj život obětoval pro ideály, má kniha veršů Jana Zajíce. Osmnáctiletý student se jako druhý upálil v roce 1969 na protest proti nastupující normalizaci v někdejším Československu. Stalo se tak rok poté, co reformní snahy ukončil vpád vojsk Varšavské smlouvy.

Kniha, kterou vydalo nakladatelství Olympia, byla v úterý za přítomnosti Zajícových sourozenců pokřtěna v sídle Senátu.

Jeho předseda Milan Štěch za ČSSD sebeupálení Jana Palacha i Jana Zajíce označil za hrdinský čin, který byl protestem proti narůstající apatii ve společnosti.

"Byly to činy asi projevu zoufalství, ale nebyly to činy lidí psychicky vyšinutých, ale lidí s citlivou duší," uvedl Štěch. Ten by si přál, aby rodiče už nikdy nemuseli oplakávat své děti, které se z podobných důvodů rozhodly ukončit svůj život.

Jan Zajíc, student z Vítkova na Šumpersku, se ke svému činu rozhodl poté, co Palachovy oběti nikdo jiný nenásledoval.

„K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory," uvedl Zajíc v dopisu na rozloučenou.

Své rozhodnutí přiblížil také v poslední ze svých básní: "Slyším vaši zbabělost! … Bije z věží kostelů umíráček národu a zemi. Ve jménu života vašeho! – Hořím!"

Jednu z básní Zajíc věnoval i Palachovi, kterého označil za "víc než Promethea", tedy postavu z řecké mytologie, jež lidem přinesla oheň. Kromě toho Zajíc psal třeba milostné verše.

Kniha o šesti desítkách stran vyšla s podporou a pod záštitou předsedy Senátu, Moravskoslezského kraje, pražského magistrátu a Svazu bojovníků za svobodu. Nakladatelství Olympia ji vydalo v koedici s Ústavem pro studium totalitních režimů k 75. výročí Mezinárodního dne studentstva. Ten se poprvé uskutečnil v roce 1941 na památku uzavření českých vysokých škol nacisty a perzekvování jejich studentů a profesorů.