Pomoci pochopit pohnutky člověka, který svůj život obětoval pro ideály, má kniha veršů Jana Zajíce. Osmnáctiletý student se jako druhý upálil v roce 1969 na protest proti nastupující normalizaci v někdejším Československu. Stalo se tak rok poté, co reformní snahy ukončil vpád vojsk Varšavské smlouvy.

Kniha, kterou vydalo nakladatelství Olympia, byla v úterý za přítomnosti Zajícových sourozenců pokřtěna v sídle Senátu.

Jeho předseda Milan Štěch za ČSSD sebeupálení Jana Palacha i Jana Zajíce označil za hrdinský čin, který byl protestem proti narůstající apatii ve společnosti.

"Byly to činy asi projevu zoufalství, ale nebyly to činy lidí psychicky vyšinutých, ale lidí s citlivou duší," uvedl Štěch. Ten by si přál, aby rodiče už nikdy nemuseli oplakávat své děti, které se z podobných důvodů rozhodly ukončit svůj život.

Jan Zajíc, student z Vítkova na Šumpersku, se ke svému činu rozhodl poté, co Palachovy oběti nikdo jiný nenásledoval.

„K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory," uvedl Zajíc v dopisu na rozloučenou.

Své rozhodnutí přiblížil také v poslední ze svých básní: "Slyším vaši zbabělost! … Bije z věží kostelů umíráček národu a zemi. Ve jménu života vašeho! – Hořím!"

Jednu z básní Zajíc věnoval i Palachovi, kterého označil za "víc než Promethea", tedy postavu z řecké mytologie, jež lidem přinesla oheň. Kromě toho Zajíc psal třeba milostné verše.

Kniha o šesti desítkách stran vyšla s podporou a pod záštitou předsedy Senátu, Moravskoslezského kraje, pražského magistrátu a Svazu bojovníků za svobodu. Nakladatelství Olympia ji vydalo v koedici s Ústavem pro studium totalitních režimů k 75. výročí Mezinárodního dne studentstva. Ten se poprvé uskutečnil v roce 1941 na památku uzavření českých vysokých škol nacisty a perzekvování jejich studentů a profesorů.