HVĚZDY

 

V každém městě, které navštívíš,
najdi ulici Hviezdoslavovu
a na dřevěná vrata napiš dva verše,
které ti právě vytanou na mysl

 

Podle Jiřího Koláře

 

---

 

Ti co přijdou později zaklepou
slušně pozdraví a očistí si boty
potom otevřou skříně
a s největším obdivem a nejhlubší skromností
začnou vše co je staré trhat
a na poslepované listy
začnou psát nové lepší
a občas stránku otočí
aby si vypůjčili slovo
a ti kteří neumějí psát
nakreslí ptáka
                     nebo slunce

 

---

 

SEN O DOMĚ

 

Ten dům je z mého snu;
stojí do výšky nad lidmi,
že jej ani nevidí jako živou
bytost. Nádech a výdech.
Červené listí břečťanu mu
padá zpod říms, po rozích
stěn a v oknech. Listí
leží všude kolem jako
slzy; strnule šedé pásky.

 

V odhodlání stojím před
terasou, dívám se do okna,
které začouzené mastnotou
vede na západ, v rozích
je rozsypáno listí jako mouka.

 

Položím ruku na kliku
a to je vše.

 

---

 

OTRÁVENÁ ULICE

I

Cesta pozřela další auto.
Seděl jsem na Otrávené ulici
pod šedým Palácem
a popíjel pivo z hnědé láhve,
kterou otrávení překřtili
na láhev očisty.
Vůbec jsem netušil proč.
Slyšel jsem jen, jak mi šumí pod spodním rtem.
Slyšel jsem, jak nebe pod víčky polyká pěnu.
Slunce dosáhlo dna
a auta stále sžírala silnici.

 

II

Brunátněli jsme a už jsme byli jen tři.
Nad Otrávenou ulicí se snášela tma,
kola už několik kilometrů
roztírala zbytky pneumatik o asfalt.
Všechny paprsky se lámaly o dlažbu,
slyšeli jsme starou vůni Otrávené ulice.
Beznoční přítmí a rouhavé korály okolo útesů slané vody.
Všichni se nám zdáli!
Zapadlí básníci s milodary škemrající mezi křovím.
To bylo tady, vždy to bylo tady.
Crčeli jsme v tempu krve,
rozhazovali modrozelené vlaječky,
aby bylo vidět, že Otrávená ulice
vyloupla svou pravou kůži z asfaltu,
mocně se zazubila svými tesáky
a strhala kůži z našich plechových ještěrů.

 

V křoví u cesty vždycky někdo stál.

 


Václav Maxmilián: Meziměstí. V roce 2016 vydalo nakladatelství Host, 84 stran, 149 korun.