Pravděpodobnost, že se Knihou roku cen Magnesia Litera stane titul vyrovnávající se s nedávnou totalitní minulostí, byla letos vysoká. A při předávání Liter na Nové scéně pražského Národního divadla se potvrdila.

Zvítězil román Jezero spisovatelky Bianky Bellové, který je sice zasazen mimo prostor a čas, přesto zřetelně odkazuje k někdejšímu sovětskému impériu a jeho úpadku. Zároveň v souvislosti s dnešní geopolitickou situací varuje, že dějiny se mohou opakovat.

"Ten příběh má být spíš symbolický, abstraktní, nemá být zasazený na konkrétní místo a do konkrétní doby," říká Bellová v rozhovoru, který vyjde v pátečním magazínu ego! Hospodářských novin.

V nejsledovanější prozaické kategorii − kde bylo Jezero nominováno, ale vítězem se stala uprchlická novela ze současnosti Únava materiálu Marka Šindelky − k totalitní historii minulého století odkazuje většina ze šestice nominovaných beletristických děl. A svým způsobem i tematicky aktuální Šindelka, protože dnešní pohyb národů z východu je do jisté míry reakcí na evropské "pohyby" dvacátého století.

V provokující vyhraněné zkratce to vystihuje mladý Palestinec, jedna z epizodních postav Šindelkova příběhu: "Němci u vás v Evropě začali zabíjet Židy. Židé utekli z Evropy, vzali nám zem a zabili moje prarodiče, tak jsme utekli do Sýrie. V Sýrii se začali zabíjet všichni navzájem, tak teď utíkám do Německa, čemu na tom nerozumíte?!"

Totalitní minulosti se z nominovaných prozaiků věnuje rovněž Aleš Palán, který v románu Ratajský les líčí vraždu komunistické funkcionářky z gottwaldovských časů a po mnoha desetiletích pomstu za tehdejší nepotrestané křivdy.

A také osmapadesátiletý Ladislav Šerý v próze Nikdy nebylo líp řetězí asociace přeskakující z husákovské normalizace do půvabné divočiny polistopadových devadesátých let. Především své generaci Šerý mluví z duše. Ovšem jeho próza výrazně nepřekračuje proud z tématu na téma těkající intelektuální hospodské debaty, jakkoliv dobu glosuje přesně.

Další vítězové

◼ O titulu Kniha roku hlasovalo 116 lidí z knižní branže. Ti také rozhodli, že DILIA Literu pro objev roku obdržel Ondřej Nezbeda za Průvodce smrtelníka.

◼ V poezii uspěl Milan Ohnisko (Světlo v ráně), nejlepší knihu pro děti a mládež napsali Tomáš Končinský a Barbora Klárová (Překlep a Škraloup), v naučné literatuře zvítězil Petr Roubal (Československé spartakiády), v překladu Alice Hyrmanová McElveen (za knihu Sary Baume Jasno lepo podstín zhyna). O žánrových cenách rozhodly pětičlenné poroty.

◼ Nejlepší publicistiku představuje titul Brnox Kateřiny Šedé a nakladatelským činem je biografie cestovatele Miloslava Stingla od Petra Roubala (nakladatelství Jota).

Michal Přibáň se pak v románové prvotině Všechno je jenom dvakrát snaží zachytit stále přítomný estébácký "odkaz" sedmdesátých a osmdesátých let. Jenže ostatní nominované prózy přesáhl jen bezmála pětisetstránkovým rozsahem, který se nakonec stal brzdou jeho vyprávění. Zadrhlo se v úmorných popisech detailů, planých dialozích a fiktivních deníkových zápisech.

Právě tohle Bellová se Šindelkou "neumějí". Jdou rovnou k věci. Píší svižně, detaily pro ně nejsou brzdou, ale prostředkem zrychlení.

Není to však chvat, u něhož by se zadýchali. Popsali jen tolik stran, na kolik autorsky stačí a kolik jejich vypointované příběhy potřebovaly. Nejspíš s vědomím, že svět je zaplavený slovy a prosadit v něm slovo vlastní je čím dál obtížnější.

"Knihy i kratší literární útvary píšu poměrně úsporně, každé slovo i scéna si v nich musí své místo tvrdě obhájit, nejsou tam jen tak náhodou. Text si je prostě vyžádal," řekla Bellová.

Se Šindelkou jsou ve stylistických prostředcích přesní jako střelci a nejspíš jim dobře nabili i redaktoři jejich próz. Nadstandardním řemeslem se Bellová se Šindelkou vyrovnávají suverénnímu virtuóznímu stylu, kterým před rokem a půl zesnulá Zuzana Brabcová poutavě napsala další letos nominovanou prózu Voliéry.

V nich Brabcová podobně jako Šerý v knížce Nikdy nebylo líp spouští bezbřehý prozaický proud. Hravě v něm do skoropříběhu nezaměstnané ženy mísí vážné věci s humorem, přitom je vzdálena jakémukoliv zjednodušování a snadnému přihrávání čtenáři. Ten si musí "míč" vybojovat sám důsledným a soustředěným čtením. Asi jako si svůj včerejší úspěch zajistili Bianca Bellová a Marek Šindelka důsledným a soustředěným psaním.