Vysoké rakouské vyznamenání ve středu v Praze obdržel český básník, prozaik, dramatik a publicista Eugen Brikcius. Čestný kříž Za vědu a umění I. stupně mu předal rakouský velvyslanec Alexander Grubmayr.

Brikicus byl oceněn za zásluhy v oblasti literatury a výtvarného umění. V Rakousku žil po emigraci z bývalého Československa.

Čestný kříž Za vědu a umění je spolu s Čestným odznakem Za vědu a umění vyznamenáním udělovaným za zásluhy. Odznak je vyšším stupněm a nosí se na stuze kolem krku.

Doposud bylo takto vyznamenáno asi 200 osob, mimo jiné Otto Hahn, Elias Canetti, Karl Raimund Popper a Václav Havel.

Brikcius dostal Čestný kříž Za vědu a umění I. stupně, který je nižším vyznamenáním, je připínací a nosí se na levé straně hrudi. Třetím, nejnižším stupněm je Čestný kříž Za vědu a umění.

Počet vyznamenaných čestným křížem obou stupňů není omezen a mezi jeho nositele patřil například zpěvák Frank Sinatra, izraelský archeolog Ronny Reich, český teolog Zdeněk Kučera či slovinský spisovatel Boris Pahor.

Brikcius patří mezi nepřehlédnutelné postavy české kulturní scény. Výrazně na sebe upozornil už v 60. letech organizováním výtvarných happeningů, na které ale po nuceném odchodu do emigrace mohl navázat až teprve po listopadu 1989.

S komunistickou mocí měl Brikcius problémy už jako čerstvý maturant, na vysokou školu jej přijali až v roce 1966. Po čtyřech semestrech studia pražské filozofické fakulty zamířil na dva roky na londýnskou univerzitu. V roce 1973 za "hanobení Sovětského svazu" skončil ve vězení.

Tři roky po podpisu Charty 77 Brikcius zamířil v roce 1980 do emigrace, usadil se v Rakousku a také v Londýně dokončil svá studia.

Ve Vídni se živil jako úředník, ale zároveň nadále tvořil. Jeho latinsky psané básně – do češtiny převedené Pavlem Šrutem – se ale ke čtenářům mohly dostat jen prostřednictvím samizdatu.

Po pádu komunistického režimu se Brikcius mohl začít vracet do Česka. Navázal tu na své konceptuální akce a začal také vydávat své sbírky – ať už knížku se Šrutovými překlady latinských básní Cadus rotundus Sud kulatý (1993), Eugeniální verše (2000), Mesón El Centro (2010) nebo Platný příběh (2012).

Brikcius je také zatím posledním nositelem Ceny Jaroslava Seiferta.