Přelomová výstava ukazuje Andyho Warhola jako mistra portrétu

Roku 1962 Andy Warhol namaloval portréty Marilyn Monroe, Liz Taylorové a reinterpretoval i Monu Lisu a vyobrazení Elvise Presleyho. Mezi lety 1967 a 1987 se zaměřil na tvorbu velkého množství portrétů různých celebrit i mediálně neznámých lidí, aby znovuvybudoval žánr portrétu skrze nové přístupy. Tím chtěl nastavit zrcadlo reflektující sociální mikrokosmos i "velký svět" za ním. Tak zní ostatně i název výstavy - Le Grand Monde d'Andy Warhol (Velký svět Andyho Warhola).

---

RECENZE TÉTO VÝSTAVY:

Paříž nabízí Warholovu krásu povrchu

---

150 portrétů

Největší sbírka Warholových portrétů na jednom místě umožňuje opět prožít Andyho oblíbený motiv opakování, který byl pro něj v tomto období typický. V pařížské galerii je po boku autorsky interpretovaných, tedy na různých způsob kolorovaných a šikovně retušovaných tváří společenských a kulturních ikon zejména šedesátých let vystaveno několik výchozích materiálů těchto portrétů – filmová políčka a fotografie, které většinou pořizoval Warhol sám a následně z nich vybíral nejzdařilejší kousky k uměleckému zpracování. Vedle toho jsou k vidění ukázky autorovy volné fotografické tvorby a obálky jeho magazínu Interview. Jako bonus pro otrlého diváka je zařazen jeden z Warholových experimentálních filmů, osmihodinový pohled na newyorský mrakodrap Empire State Building.

Výstavu provází obrovský zájem diváků, ostatně jde o událost srovnatelnou s loňskou přehlídkou Vincenta van Gogha ve Vídni. Galerie se vynasnažila předvést umělcovo dílo nově – a návštěvníci to oceňují maximálním zájmem. Palác je v neustálém obležení, na každém obraze visí neproniknutelný hrozen návštěvníků. Ty jedinečnost této události přilákala z celého světa.

 

Další

Více čtěte v zítřejších HN (31. 3.).

• Diskuse
• Celkem 3 příspěvků