Mucha: Moravská galerie pořádá výstavu malíře, který určil podobu secese

reklama

Není jiného českého malíře, kterému by se dostalo tak oslnivého přijetí od jeho současníků, jako Alfonsi Muchovi. Na kurzy dekorativního kreslení přijížděli na konci devatenáctého století do jeho pařížského ateliéru studenti až z Ameriky, aby se učili "stylu Mucha", a když český umělec vystavoval v roce 1921 v Brooklynu, přišlo šest set tisíc diváků. Reprízy výstavy tehdy prý mistr raději nedovolil z obavy o svá díla.

Velkou přehlídku Muchových plakátů i obrazů a kreseb nazvanou Český mistr Belle Epoque připravila Moravská galerie v Brně v sálech Uměleckoprůmyslového muzea. Výstava, kterou sestavili přední specialisté na umění plakátu Marta Sylvestrová a Petr Štembera potrvá do 24. ledna příštího roku.

To nejlepší na začátek

Hned od dveří muzea je návštěvník vtahován do výstavy tím nejlepším. Uprostřed zastřešené dvorany visí dvoumetrové úzké plakáty se Sarah Bernhardtovou, údajně největší herečkou své doby. Mucha pro ni vytvořil sedm sošných plakátů. První z nich, vytvořený v roce 1894 pro inscenaci Gismonda, mu v Paříži získal jméno a také významné zakázky.

Moravský Krumlov - Město nejen Slovanské epopeje - čtěte ZDE

Plakát Gismonda se "stal zjevením," píše v katalogu Petr Štembera, "Mucha se stal jediným afišistou, který vystihl dokonale podobu velké herečky a její charizmatické osobní kouzlo, kterým působila na jevišti."

Dále však kurátor Muchu nijak nešetří, všímá si, že si malíř vytvořil klišé. Bernhardtovou napříště vždy zobrazoval v totožném výškovém formátu, ve stejném byzantsky sošném postoji, jen kostýmy a gesta se proměňují. Právě v opakování vlastních znaků však spočívá část kouzla Muchových prací.

Jeho plakáty pro Sarah se staly hojně kopírovaným vzorem, nikdo jiný ale neuměl kresbu dotáhnout k takové dokonalosti. Mucha s herečkou, která v Paříži provozovala několik divadel, sama režírovala a obsazovala sebe i do "kalhotových rolí", spolupracoval nejen na propagaci. Pro její inscenace navrhoval také šperky, kostýmy a pravděpodobně i scény, i když scénografii si Bernhardtová ráda vytvářela sama. (Známé je její prohlášení, že nemá ráda, když je na jevišti hodně harampádí, čímž myslela kulisy a rekvizity. Odvádí prý pozornost od herců.)

Mucha expresionistický

Brněnská výstava je řazena do tematických celků, požitek ze setkání s originály mnohokrát reprodukovaných děl, například alegoriemi ročních období, dodnes oblíbených pro kalendáře, rozšiřují málo známé soubory. Je tu "koutek" s Muchovými nejstaršími díly, křídou kreslené temné výjevy, i pozdější téměř expresionistické, "Muchovi" nepodobné skici.

Přehlídka dává vyniknout malířovým proměnám. Po pařížském období, které Muchovi přineslo mezinárodní reputaci i hmotné zajištění, a po několika letech strávených ve Spojených státech, se Mucha vrátil do vlasti.

Pro Paříž tvořil erotické, šarmantní krasavice ovinuté bujnými prameny vlasů, pro vlast kreslil vesnická děvčata v lidových krojích. Cudně zakryté postavy vycházely vstříc pobožnému moravskému a českému vesnickému publiku. Alfons Mucha ve své šlechetnosti a vlasteneckém zapálení vytvořil řadu návrhů zdarma pro svou vlast: navrhl státní znak či platidla, kreslil plakáty pro charitativní sbírky a vlastenecké projekty.

Výstava se zaměřuje především na plakátové práce, v menším množství předvádí také skici a volnou tvorbu, která ukazuje malířův rozpor: přestože mu komerční zakázky přinášely úspěch a uznání, stále silněji toužil po tom, aby svůj talent mohl uplatnit v malbě, v umění, které zprostředkuje vyšší principy a mravní poučení.

Vrcholem jeho tvorby se měla stát Slovanská epopej, soubor obřích pláten oslavující slovanský mýtus - právě její výstava měla v Brooklynu ohromující úspěch. Česká kritika ale Epopej odmítla jako opožděný historizující akademismus. Brněnská výstava Epopej zmiňuje jen okrajově několika skicami.

Sarah Bernhardtová jako Gismonda

Plakát Gismonda, který Muchovi pomohl k věhlasu, herečku Sarah Bernhardtovou idealizuje - přesně ve stylu, jakým chtěla být viděna. "Byla to ve skutečnosti malá, drobná, kostnatá žena s plochou hrudí, která neodolatelným šarmem, inteligencí, gesty, neuvěřitelným hlasem ale i aférami oslňovala nejen Paříž, ale i celou Evropu a obě Ameriky," říká kurátor Muchovy výstavy Petr Štembera.