Na výstavě Rembrandt and Co. mistr skoro chybí, ale společnost je mile sousedská

Jméno nejslavnějšího holandského malíře v názvu nové výstavy Národní galerie - Rembrandt & Co. - je jen symbolické, ve Šternberském paláci jsou ode dneška k vidění pouze dva jeho obrazy. Avšak zlaté období holandského malířství, které výstava mapuje, je Rembrandtovým vlivem výrazně poznamenané.

"Příběhy umění ve století blahobytu," jak zní podtitul velké přehlídky, totiž psali z velké části Rembrandtovi žáci. Pražská výstava líčí prostřednictvím obrazů Holandsko 17. století velmi přesvědčivě a také objevně - jako společnost mile sousedskou.

Oduševnělé stáří

Malý počet Rembrandtových děl vysvětluje ředitel Národní galerie Vladimír Rösel obtížnou dostupností: "Rembrandtovi je připisováno celkem šest stovek pláten, z nich jen polovina je prokázaným autorským originálem. Dále se dochovaly asi čtyři stovky grafik a dva tisíce kreseb. Bohužel sto padesát obrazů je v evidenci ukradených děl."

Národní galerie však má početnou sbírku holandského umění sedmnáctého století. Výstava a také předchozí několikaleté bádání tuto kolekci nově zhodnocuje.

Dvakrát tentýž muž

"Je obdivuhodné, že se v Praze podařilo během několika století shromáždit tolik kvalitních prací. Máte důvod být na sbírku hrdí," žasne na výstavě kunsthistorik Norbert Mibbelkoop z amsterdamského Rijksmusea, odkud bylo zapůjčeno do expozice několik obrazů včetně Muže v orientálním kostýmu, který výtečně doplňuje jediného českého Rembrandta - Učence v pracovně.

Oba obrazy nejenže pocházejí ze stejného roku 1634, ale na obou pózoval stejný muž. Osmadvacetiletý Rembrandt si vybral asi šedesátiletého muže zřejmě pro jeho neobvyklé vzezření. Tupý nos, velké oči a předsunutá čelist mu dávají aristokratický a současně divoký, energický výraz. Malíř byl ostatně proslulý tím, že rád maloval staré lidi, protože věřil, že s ubývajícími fyzickými silami se na člověku zvýrazňuje duchovnost.

"Je možné, že Muž v orientálním kostýmu sloužil jako příprava na obraz Baltazarova hostina, která je nyní v londýnské Národní galerii," poukazuje na podobnost holandské zápůjčky a proslulého biblického výjevu Mibbelkoop. Podle něj je na obou originálech přítomných na pražské výstavě patrné, že je Rembrandt maloval nikoli na zakázku, ale pro volný trh.

"Dokonce to byl možná Rembrandtův vynález, že namaloval výjev s neurčitým obsahem. Učenec může být Aristoteles nebo jiný filozof či církevní hodnostář, malíř nechal diváka - tedy kupujícího - rozhodnout, co na obraze vlastně je," říká holandský kunsthistorik, jehož instituce si právě Učence po skončení pražské výstavy hodlá na čas od Národní galerie vypůjčit.

fotogalerie: Rembrandt & Co. - Příběhy umění ve století blahobytu

Obrazy jako výhra v loterii

Holandsko v 17. století na rozdíl od zbytku Evropy velmi prosperovalo, bohatnoucí střední třída se postarala o velký rozkvět malířství. Už to nebyli jen patriciové a církve, kdo si objednávali u malířů portréty nebo žánrové výjevy.

Pořadatelé spočítali, že v tomto období v Holandsku působilo asi sedm stovek malířů, kteří za rok vytvořili sedmdesát tisíc obrazů. S nimi se běžně obchodovalo na trzích, při vesnických posvíceních, dražily se v aukcích, a dokonce se stávaly výhrou v loteriích. Každé město mělo svého mistra nebo přímo malířskou školu. V každé holandské domácnosti visel na zdi alespoň jeden obraz.

Pražská výstava tento rozmach dokumentuje, a to často díly mistrů jen o málo méně proslulých, než je Rembrandt. Jsou tu díla od Franse Halse, Goverta Flincka či Nicolaese Maese. Výjevy z tržišť, hospod a domácností spolu s portréty šlechticů i měšťanů zpřítomňují zlatou éru Holandska, které bylo plné lidí milého vesnického charakteru s malými bambulovitými nosíky. Dokonce i patriciové mají na portrétech mile sousedské vzezření.

Kurátorka výstavy Anja K. Ševčík volila velmi pečlivě zápůjčky, které vtipně doplňují pražskou sbírku a leckdy ozřejmují příběh obrazů. Například zápůjčka z budapešťského muzea znovu spojuje dva obrazy Nicolaese Maese, které patřily k sobě: Malíř totiž netradičně rozdělil rodinný portrét na dvě plátna - na jednom je otec s dcerkou, na druhém matka s malým synem.

Zajímavý je také postřeh, kterak holandští malíři skládali poctu svým vlámským kolegům, konkrétně Peteru Pavlu Rubensovi. Jeho Pannu Marii s dítětem na svém obraze nenápadně cituje Dirk van Delen. Do své scény z interiéru měšťanského domu zmíněné dílo přimaloval. Výstava na tento detail upozorňuje a "přihazuje" několik dalších Rubensů.

UČENEC, SÝR A BRUSLE
Obraz, který na výstavě nelze přehlédnout, protože má kromě výtvarných kvalit také monumentální rozměr, je Rembrandtův Učenec v pracovně z roku 1634 (vlevo). Přehlídka ale seznamuje především se zlatou érou holandského umění, do kterého přispíval také malíř Nicolaes Gillis (Zátiší na stole, 1614) či Esaias van de Velde (Bruslaři před městskými hradbami, 1358).
REPRO: NG