Podívejte se, jak za de Gaulla končili muži, které byly ženy

"Pokud jde o mě, nazývám je svými přáteli." S úctou a obdivem psal ve své knize o pařížských transsexuálech, a zároveň svých nejslavnějších objektech, švédský fotograf Christer Strömholm.

Série černobílých fotografií, zachycujících pařížské transsexuály, je od 18. června až do 2. září k vidění v newyorském Centru mezinárodní fotografie.

Výstava Přátelé z Place Blanche představuje výběr čtyř desítek děl, jež Strömholm ve vykřičené čtvrti nedaleko Moulin Rouge v šedesátých letech pořídil.

Právě v době vlády konzervativního prezidenta Charlese de Gaulla byla ve Francii otázka transvestitů ožehávé téma. Odívaní se do ženského oblečení mimo karnevaly bylo pro muže na veřejnosti zakázáno. Mladí transsexuálové, snažící se na ulici vydělat na operaci pohlaví, tak byli hromadně zatýkáni.

Živý hold

Muži, kteří se cítí být ženami, se stali silným motivem také pro Christera Strömholma.

Švédský umělec se přestěhoval do francouzské metropole a skrze své fotografie začal mapovat život žen, kteří na nočním Place Blanche prováděli svou živnost.

Strömholm žil vedle svých „Dam noci“ přes deset let, během kterých je fotografoval v hotelových pokojích, barech nebo na pařížských ulicích. Veřejně bylo dílo švédského fotografa poprvé vydáno v roce 1983 v autorově knize. Od té si propůjčila název také současná výstava v Centru mezinárodní fotografie.

"Některé z těchto žen měly tragický osud," popisovala při otevření newyorské výstavy její kurátorka Pauline Vermareová. "Jiné, jako Nana (model jedné z nejslavnějších fotek ze série) nebo Jacky, nakonec naplnily svůj osud a vedly šťastný život jako skutečné ženy. Tyto intimní portréty tvoří velkolepý celek, živý hold těmto dívkám.“

fotogalerie: Jak transvestiti ze sousedství Moulin Rouge žili v padesátých letech na okraji společnosti

Muži, jen když chtěly

Odlišit objekty Strömholmových portrétů od normálních žen je velmi obtížné. Některé dívky se na snímcích podobají krásným modelkám nebo filmovým hvězdám. Na fotografiích jsou zachyceny v dlouhých kabátech, ve spodním prádle, ale i nahé.

V mnoha případech je téměř nemožné rozpoznat na fotografovaných mužské rysy.

Podle samotného autora se na jeho snímcích oblečených transsexuálů objevují prvky mužství spíše díky jen tomu, že si ho modely přáli samy ukázat.

„Jedná se o snímky lidí, s nimiž jsem sdílel svůj život a o kterých si myslím, že jsem je pochopil,“ napsal ve svém díle na adresu pařížských transsexuálů Strömholm. Také proto jsem je tehdy, stejně jako dnes, nazýval svými přáteli z Place Blanche."