Ruská avantgarda změnila umění. Nejen Kandinskij teď visí v Římě za správný konec

Na zdech kontroverzního muzea Ara Pacis v Římě našla místo díla pionýrů ruské avantgardy - radikálního uměleckého hnutí, jež vykvasilo na počátku dvacátého století v bouřlivé éře revolucí.

Průkopníci novátorských estetických idejí jako Vasilij Kandinskij, Kazimir Malevič, Marc Chagall, Alexandr Rodčenko či Vladimir Tatlin trvale poznamenali vývoj výtvarného umění.

Muzeum, nebo benzinka?

Ara Pacis, vůbec první moderní budova postavená ve starobylém srdci Říma, má jediný stálý exponát: dva tisíce let starý obětní oltář zasvěcený bohyni míru, vzácné dědictví po starých Římanech, jehož zastřešení dělalo vrásky už Mussolinimu.

Na přístřešek si však antická památka musela počkat až do roku 2006, kdy kolem ní vyrostlo muzeum podle návrhu amerického architekta Richarda Meiera.

Strohá, racionalistická stavba z bílého mramoru, skla a oceli vyvolala v místních obyvatelích reakce, jimiž by si bohyni míru dvakrát nenaklonili: vandalové budovu poničili, pohoršení lidé žádali její stržení a rozhořčení kritici ji přirovnávali ke klimatizační jednotce či benzinové pumpě.

Ruští avantgardní umělci byli zvyklí na podobný povyk. Radikální malířský styl si před sto lety nezískal své obecenstvo okamžitě - obrazy postrádající jakýkoli námět mátly diváky navyklé na představu malíře, který zobrazuje, co vidí. Umělci čelili nařčení, že abstrakce nemá žádný význam. Zaměstnanci galerií nevěděli, za jaký konec mají plátna věšet.

Rébusy bez řešení

Výstava ukazuje, že cesta avantgardních umělců k abstraktním hádankám obyčejně vedla přes figurativní malbu. Než zakladatel suprematismu Kazimir Malevič vyrukoval se svými geometricky čistými kompozicemi, připomínajícími barevné rébusy bez řešení, maloval rolníky. Mezi jeho nejpůsobivější práce patří také kubofuturistický obraz Life in a Big Hotel z roku 1913, na němž se postava muže rozbitá do geometrických střepů vynořuje jako tajenka v osmisměrce.

Také Vasilij Kandinskij, považovaný za autora prvního abstraktního obrazu, začínal u stylizovaných krajin, než se posunul k nepředmětné hře barev a linií. Divák se na výstavě setká s obrazem Rudého náměstí, kde se cibulovité kupole chrámů topí v záplavě euforických barev, i s abstraktními kompozicemi promlouvajícími jen účinky tvarů a tónů.

Mysticky založený umělec došel k přesvědčení, že umění nemá napodobovat realitu, ale vyjadřovat pocit pomocí barev a linií. Barevné tóny podle Kandinského odpovídají náladám, vůním a zvukům, jimž by měl malíř naslouchat a přimět je na svých obrazech zpívat. Kdo by řekl, že potenciál abstraktních tvarů si moskevský rodák uvědomil, když se v noci vracel do ateliéru a v šeru mu učaroval jeden z jeho obrazů. Postavený vzhůru nohama.

fotogalerie: Prohlédněte si obrazy, které změnily svět. Ruskou avantgardu ještě stihnete v Římě

O poznání jemnější hrany má malířský styl Marka Chagalla. Původem běloruský malíř nedopustil, aby znalost moderních experimentů a život v Paříži vymazaly jeho vzpomínky na dětství v provinčním ghettu. Na vystavených plátnech zachytil nostalgické výjevy z té doby: roubenou lékárnu v rodném Vitebsku nebo metače ulic kráčejícího za hejnem vran. Právě zdánlivá prostota a dětská upřímnost při vedení štětce tvoří základ Chagallova unikátního malířského stylu, jenž se brání jakémukoli zařazení.

Ostrý střih za Chagallovým jímavým světem vzpomínek představuje druhá část výstavy. Ta je přehlídkou progresivních malířských směrů, které Rusku před první světovou válkou zajistily pověst laboratoře uměleckých experimentů. Bující -ismy do sebe absorbovaly odkazy Picassa, Gauguina a Cézanna, ale také lidového umění, dětské kresby a středověkých ikon.

Karneval -ismů

Umělci zkoušeli nově objevené techniky s dychtivostí dítěte v hračkářství: malířka Olga Rozanovová stihla přejít od stylizovaných postav z hracích karet k čisté abstrakci, dvojice Michail Larionov a Natália Gončarovová začala u neoprimitivistických maleb inspirovaných vesnickým životem, koketovala s kubofuturismem a nakonec vyvinula vlastní směr. Jejich vynález, rayonismus, pracoval s paprskovitými liniemi, které jako by se tříštily na ploše obrazu.

Alexandr Rodčenko pak dovedl svést několik -ismů na plochu jednoho obrazu: jeho ženský akt z roku 1915 kombinuje kubistickou hru s fragmenty, futuristický pohyb i užití jasných barev a silných obrysů v duchu neoprimitivismu. Rodčenkovy pozdější práce už odrážely zalíbení v konstruktivismu, jenž v souladu s komunistickou říjnovou revolucí zdůrazňoval požadavek nového řádu a struktury.

Na obrazech konstruktivistů, mezi něž patřili i Konstantin Medunetskij či Valentin Yustitskij, se jednoduché geometrické linie skládají do abstraktních, téměř architektonických kompozic připomínajících inženýrské nákresy či půdorysy bytů.

Svého nejradikálnějšího tlumočníka našel konstruktivismus v osobnosti Vladimira Tatlina, jehož reliéfy a struktury ze železa, skla, štuku a asfaltu vrhají stín v poslední chodbě výstavy.

Výstava v muzeu Ara Pacis je stejně tak široká jako hluboká - podává ucelený obraz ruské avantgardy jako fascinujícího uměleckého fenoménu a zároveň dává možnost se detailně seznámit s jednotlivými autory. Organizátoři na jedno místo svezli sedm desítek děl ze sbírek rozesetých po celém západním Rusku. A také věděli, za který konec plátna pověsit.