Jaroslav Borovička: Nejvýznamnější sběratel české moderny, o kterém jste nikdy neslyšeli

V sobotu 18. srpna uplyne sto let od narození sběratele Jaroslava Borovičky. Ačkoliv právě z jeho sbírky pocházela některá z nejdražších děl, která se v posledních letech objevila na českých aukcích, jeho jméno je širší veřejnosti takřka neznámé.

Jaroslav Borovička svou sbírku systematicky budoval od konce třicátých let. Byl velkým propagátorem díla Karla Černého, přátelil se s umělci Skupiny 42, ve své sbírce měl však i obrazy Emila Filly, Josefa Čapka, Jana Zrzavého a dalších.

Zatčený galerista

Ač vystudovaný právník, po druhé světové válce se rozhodl věnovat se své vášni naplno a otevřel si v Praze na Vinohradech vlastní galerii. Ve sbírání a obchodování s uměním pokračoval až do svého zatčení v roce 1959. Byl obviněn ze spekulace a za „ohrožení zásobování“ odsouzen k pěti letům ve vězení.

Součástí rozsudku bylo i propadnutí veškerého majetku. Přesný rozsah Borovičkovy sbírky neznáme, mnohé však naznačují počty obrazů deponovaných do Národní galerie i do nově zřizovaných regionálních galerií. Dohromady šlo o téměř 500 položek.

JAROSLAV BOROVIČKA

FOTO - archiv Marcely Chmelařové

V roce 1968 Jaroslav Borovička emigroval do Západního Německa. Usadil se Düsseldorfu, kde přednášel dějiny umění na tamní vyhlášené Akademii a posléze šéfoval místní Kunsthalle.

Co šlo na trh

Po roce 1989 se vrátil do vlasti a v rámci restitucí dosáhl navrácení podstatné části své sbírky. S výsledkem však nebyl nikdy spokojen. Původně chtěl zřídit nadaci, která by o sbírku pečovala, nakonec ji však začal pozvolna rozprodávat. Zemřel v zapomnění v prosinci 2009.

Mezi nejvýznamnější kusy z jeho sbírky, jež se dosud objevily na trhu, patří obrazy Děvče v růžových šatech od Josefa Čapka, Cirkus Simonette od Jindřicha Štyrského, Léda s Labutí od Josefa Šímy a Utěšitel od Emila Filly. Jen tyto čtyři obrazy se dohromady prodaly za víc jak 53 milionů korun.

„Borovičkův osud je zrcadlem naší dramatické válečné a poválečné historie. Podle všeho nebyl úplně bezproblémovou osobností, těžko dnes ale odlišit, kde končí fakta a začíná závist a osobní zášť,“ říká šéfredaktorka ART+ Marcela Chmelařová, která se Borovičkovým životem a jeho sbírkou odborně zabývá.

Naráží na to, že současníci na Jaroslava Borovičku zdaleka nevzpomínají jen v dobrém a že v žádném z výtvarných slovníků či encyklopedií nemá dosud biografické heslo.

Když se mu totiž nepodařilo restituovat celou sbírku, díla začal rozprodávat, od českého prostředí se zcela izoloval a například nikdy neposkytl jediný rozhovor. Divný zvuk má jeho jméno dodnes v Národní galerii, kterou emotivní a nekompromisní restituční řízení připravilo o velkou část kvalitního fondu.

Navzdory své nesporné kvalitě se tak Borovičkova sbírka zatím nestala synonymem dobré provenience jako prorepublikové sbírky Jindřicha Waldese či Vincence Kramáře.

fotogalerie: Co patřilo do sbírky Jaroslava Borovičky

Podrobněji se Marcela Chmelařová zabývá Borovičkovými životními osudy v článku, který vyšel v letním dvojčísle časopisu Art+Antiques.

• Diskuse
• Celkem 4 příspěvků