Co z islámského umění uvidíte v Louvru? Kunsthistorici tím nadšení nejsou

V galerii islámského umění v Louvru, která se dnes otevřela veřejnosti, je k vidění takřka 3000 předmětů. Mezi ty nejdůležitější patří mozaika z mešity v Damašku nebo vyřezávaná krabice ze slonoviny z roku 928.

Návštěvníky čeká takřka nepřeberná sbírka lamp, brnění, štítů, váz, reliéfu, kreslených talířů či misek, ale i soch ptáků, keramiky nebo skla.

Rozpaky však budí už rozhodnutí, aby bylo například umění z Iráku, Sýrie či Egypta (takzvaného Blízkého východu) vystavené přímo vedle děl z dnešního Íránu či Afghanistánu, které historicky vzato patřily k perské říši.

Kurátoři prostě odmítili možnost, že by každá kultura byla vystavena na samostatném místě - nebo že by se alespoň její vývoj předestřel chronologicky.

Všechno v jednom pytli

"Je to typický důkaz toho, jak západní svět pohlíží na islámské umění pořád ve stejném duchu, jako když v 19. století tento termín vynalezl. Je to asi stejné, jako kdybychom dnes do jednoho pytle hodili všechny buddhistické předměty z Nepálu, Japonska, Kambodži a Indonésie," stěžuje si uznávaný kunsthistorik Souren Melikian v deníku International Herald Tribune.

Podle listu návštěvníka nečeká víc než slepenec dojmů a rozčarování. Je prý pravděpodobné, že kvůli špatnému rozprostření předmětů do prostoru například zcela mine důležitou pozlacenou šperkovnici z Íránu ze 14. století.

Celkovému dojmu prý nepomáhají ani popisky na zdech, jejichž autoři zřejmě mysleli víc na sebe než na to, aby návštěvníka poučili, dodává Herald Tribune.

Na několika místech jsou totiž popisky i fakticky špatně - třeba když džbány ze západního Íránu z konce 16. století označují za "dílo z Indie či východního Íránu" a datují jej o sto let dříve. Deník ale uznává, že pavilon poskytuje prostor umění, které desítky let leželo v archivech muzea.

Nejdůležitější předměty

Mezi nejdůležitější předměty ve sbírce patří například miska Ahmada ibn Umara (známého jako al-Dhaki), která se jmenuje Al-Mawsili. Připomíná, že Mawsil (dnes irácké město Mosul) bylo místem, kde se umělci prchající před mongolskými kmeny v Íránu v letech 1219-21 schovávali a kde dali vzniknout estetice a technice, která pak v islámském umění přetrvala stovky let.

Podstatná je v expozici také barvitě pomalovaná váza pro sultána Salaha ad-Dina z 13. století. Opodál lze vidět sošku páva, který pochází z maurského Španělska a je podepsán jako "dílo otroka křesťanského krále".

Monumentálně působí kachlík, který kdysi tvořil část hlavní místnosti takzvaného Šalamounova trůnu (v Íránu, ale na místě, které skutečný Šalamoun zřejmě nikdy nenavštívil).

Kachlík je popsaný perskými verši z Šáhnáme neboli Knihy králů, eposu pocházejícího z desátého století.

Jeruzalém bude znovu náš

Nachází se tu také miska, která je v arabštině a francouzštině věnována Hugovi X. z Lusignanu, kyperskému králi, jenž vládl v 1. polovině 14. století.

Ani kurátoři nedovedou uspokojivě vysvětlit, proč si potomek francouzského šlechtického rodu vybral zrovna arabského umělce. Popis a zdobení misky však nabízí jedno vysvětlení: předmět měl vyjadřovat přesvědčení, že Evropané jednou zase zpět dobudou Jeruzalém (toho času už dávno ovládaný Araby).

V Louvru jsou k vidění také glazované dlaždičky z šestnáctého století z Konstantinopolu coby hlavního města byzantské říše (dnes Istanbul).

Na svém místě vydržely tři století, dokud nebyly vytrhány (a při tom poškozeny, někdy zničeny). Podobně zachovalé, byť s trvalými následky, jsou části dveří, které byly ve 14. století odstraněny z mešit v Káhiře.

fotogalerie: V Louvru se otevřelo muzeum islámského umění. Podívejte se, co vystavuje

• Diskuse
• Celkem 2 příspěvků