K ceně Czech Press Photo mi pomohla přítelkyně, říká fotograf Respektu Milan Jaroš

HN: Po říjnovém vyhlášení cen Czech Press Photo jste byl překvapený, že jste cenu získal. Proč?

Ta fotka potvrzuje, že někdy úplné náhody rozhodují o velkých věcech. Původně jsem ji vůbec do souboru nechtěl zařadit. Ale moje přítelkyně mi poradila, ať ji tam dám.

HN: Proč jste ji nevybral?

Jiné fotky mi přišly silnější. Měl jsem víc záběrů tváří, které jsem ze dne úmrtí Václava Havla pořídil. Sám jsem se neubránil silným pocitům. Byl jsem překvapený, kolik lidí - mladých lidí - se na náměstí sešlo. Myslím si, že ve společnosti spíš přežívají nálady podporované současným prezidentem, takový ten výsměch havlovské éře a Havlovi. Zpochybňování jeho důležitosti. Měl jsem pocit, že i těch dalších pět dní do pohřbu se něco změnilo, s lidmi to pohnulo, chodili do kostela svaté Anny. Ve frontě stáli i úplně mladí lidé, kteří Havla moc nezažili.

HN: V soutěži Czech Press Photo jste získal celkem pět cen. Například za soubor Naděje má jméno Marseille. To jste pro Respekt ilustroval článek o dobrém soužití obyvatel různých národností. Jak se v cizím městě orientujete, když dostanete v redakci takové zadání?

Vždycky záleží na tématu. Tady jsem šel nejprve do židovské komunity. Měl jsem štěstí, byl zrovna svátek, kdy se v synagoze čtou všechna jména obětí šoa z daného města. Pak jsem zamířil na sídliště, kde bydlí přistěhovalci a kde se třeba odehrávají nějaké napjaté situace a ještě jsem fotil v komunitě Komořanů, tedy uprchlíků z Komorských ostrovů.

HN: Už se vám stalo, že jste nafotil něco úplně jiného, než o čem psal redaktor? Myslím, jestli jste třeba v Marseille viděl napětí, šarvátky, ale kolega psal o mírovém soužití?

Ne, to se nestalo. Většinou jezdíme dohromady, navštěvujeme stejná místa a vyznění článku vlastně utváříme dohromady. Tak to také bylo v Marseille.

HN: Další oceněný soubor je pro změnu z Libye. Kdy jste tam byl?

Myslím, že půl roku po té, co chytli Kaddáffího. Bylo to vlastně po válce, fotil jsem, jak se země vrací do normálu.

HN: Nebyl jste tam s foťákem v nebezpečí?

Určitě ano, ale vůbec jsem si to nepřipouštěl. Za války se tam ztratilo asi dva miliony zbraní, takže zřejmě každý je tam ozbrojen. Ale já se naštěstí neocitl v žádné nebezpečné situaci.

Hodnocení Czech Press Photo 2012 čtěte v pátečním vydání Hospodářských novin