Současné ruské politické umění typu Pussy Riot nespadlo z nebe. Významem i estetikou navazuje na dlouhodobý proces aktivistického umění, jehož vývoj nyní představuje pražská galerie MeetFactory na výstavě nazvané Pussy Riot a ruská tradice uměleckého vzdoru. Kurátorem je přední ruský kritik umění Andrej Jerofejev, který před sedmi lety připravil expozici Zakázaného umění v moskevském Sacharovově muzeu a později byl kvůli ní souzen.

"Pussy Riot vzbudily v Rusku ohlas, protože je lidé nevnímali jako umělce. Viděli v nich holčičky s kytarami, které jsou nespokojené s tím, že se dospělí za jejich zády domluvili a zfalšovali volby," říká Jerofejev.

HN: Čím se dnešní politické umění v Rusku liší od toho západního?

Západoevropské politické umění se věnuje náboženským konfliktům, ekologii či homofobii. V Rusku podobné problémy nemáme, protože se stále teprve blížíme k tomu, co západní země vyřešily koncem šedesátých let: vztah k autoritám, boj s tyranií, snaha o dialog s vládou a vůbec uznání kritiky a umělců.

HN: Dotýká se umění toho, že život v dnešním Rusku v něčem připomíná Sovětský svaz?

Nerad dnešní Rusko nazývám návratem k Sovětskému svazu, je to naprosto nesprávné. Vláda nepoužívá sovětské metody řízení státu, bohužel už ale také nedělá nic pro to, aby společnost "desovětizovala". Například odmítnutím autoritářských praktik a vůbec celého modelu, kdy je stát řízen na základě zákazů a trestů. Nadále je vztah ruské vlády s veřejností konfliktní: jedna strana zakazuje a trestá, druhá se stává obětí.

Cenzuru sice zakazuje ústava, ale přesto dál existuje ve skrytých podobách a ty se dotýkají i kulturních akcí. Řada uměleckých děl se již ocitla mimo právní rámec a seznam se dál rozrůstá. Všichni, kdo se vyjadřují k tématu přežívajícího autoritářského státu, se ocitají na hranici povoleného a zakázaného.