Nejdřív si člověk myslí, že před ním visí dvojice navlas stejných fotografií.

Na obou vidí dvě tmavooké brunetky sedící těsně vedle sebe, jak upřeně hledí do kamery a pohledem překonávají vrcholky lahví, plechovek a krabiček stojících na stole. Něco ale nesedí, a tak divákovy oči těkají z jednoho snímku na druhý, dokud si nezačne připadat jako dítě zápolící s hříčkou typu "najdi sedm rozdílů".

A pak si toho všimne. Z každé fotografie se na něj dívá vždy jen jedna z dívek, druhá ho pohledem o kousek míjí. Jen těch pár centimetrů stačí k tomu, aby se od sebe snímky dramaticky lišily.

Jejich autorka Barbara Probstová, jež od minulého čtvrtka vystavuje v pražském Rudolfinu, postavila před dívky dva fotoaparáty, řekla jim, ať každá upírá zrak do jednoho z nich, a pak v tu samou chvíli stiskla spoušť obou přístrojů. Jedno místo, stejné tváře i rekvizity, jeden zlomek sekundy, a přesto se člověk dívá na dvě reality.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se