Málokdo z jeho přátel o něm dovede hovořit, aniž by se mu dojetím zadrhával hlas. Karel Malich je zbožným člověkem obdařeným neobyčejnou citlivostí k životu. Samotářem s fenomenální pamětí, který se ani v osmaosmdesáti letech nepřestal užasle zastavovat nad věcmi, k nimž se ostatní narodili nevšímaví.

Retrospektivní výstava v Jízdárně Pražského hradu jej navíc ukazuje jako přístupného umělce, který ony neviditelné souvislosti života a vesmíru umí zaznamenat.

Malíř neviditelného

Mnozí Malichův přínos srovnávají s vlivem Františka Kupky. Na autorovi je však znát, že se velká slova uznání a obdivu, jimiž nešetří ani v zahraničí, stydí přijímat. Nikdy příliš nepřemýšlel nad těmi, kdo jeho díla uvidí - v umění spatřil způsob, jak se vyrovnat se světem.