Mezi 120 umělci, kteří budou od května do listopadu vystavovat na prestižním Benátském bienále, se objeví také český výtvarník Luboš Plný.
Jeho jméno bývá nejčastěji spojováno s pojmy art brut či outsider art, které označují syrové "neškolené" umění vytvářené samouky či lidmi trpícími psychickými chorobami. V souvislosti s art brut se hovoří o spontaneitě, velké míře představivosti a zejména silné vnitřní potřebě tvořit, přesná definice však neexistuje a jde jen o zastřešující pojem.
Na Benátském bienále se český art brut neobjeví poprvé, před čtyřmi roky sem newyorská galerie zapůjčila práce již nežijící olomoucké autorky Anny Zemánkové.
Šestapadesátiletý autor maleb, kreseb tuší či koláží Luboš Plný několik let pracoval jako elektromechanik u Českých drah. Absolvoval kurz s kvalifikací na hrobníka, živil se jako prodavač v antikvariátu, hlídač v galerii, malíř cínových vojáčků či jako uklízeč v Domě módy.
Chtěl studovat na pražské AVU, nakonec na této škole začal působit alespoň jako model. Roku 2000 mu tehdejší rektor Jiří Kotalík udělil titul „akademický model“, o nějž Plný usiloval. Od té doby své práce stvrzuje speciálním razítkem „Luboš Plný – akademický model“.
Podle svého pařížského galeristy Christiana Bersta měl Plný na vojně problémy s dodržováním disciplíny. Nakonec byl přesunut na psychiatrii, kde mu doktoři diagnostikovali takzvanou simplexní schizofrenii. Ta bývá označována za příčinu stavů, kdy se člověk uzavírá do sebe či ztrácí citový zájem o dění v okolí. Luboše Plného doktoři s touto diagnostikou v sedmadvaceti letech poslali do invalidního důchodu.
Plný se tedy začal zajímat o vědu a psychické poruchy. Například podle kurátorky Terezie Zemánkové, která se art brut zabývá, ale schizofrenie u Plného není nikterak určující. „Má zkušenost se schizofrenií, ale jak já ho znám, v době, kdy udělal své nejsilnější věci, trpěl spíš nespavostí a občas snad depresemi,“ uvedla Zemánková v rozhovoru pro časopis A2.
Na Benátském bienále bude vystavovat Luboš Plný, jeho umění vychází z anatomie i duševních stavů
Dle serveru artbrut.cz Luboše Plného coby výtvarníka fascinuje tělo a smrtelnost. Účastnil se pitev lidských mrtvol či zdechlin zvířat, také své vlastní tělo podroboval pokusům. „Prošíval si obličej, sledoval poměr přijaté tekutiny a moči či reakce na medicínskou léčbu. Výsledky těchto experimentů tvoří základ jeho výtvarného projevu,“ uvedl server.
Plný ve svých kresbách používá anatomických řezů lidským tělem, mnohdy připomínají pohled do vnitřních orgánů. Do některých svých děl Plný začlenil zuby, chlupy či další organické prvky, do jiných vlepoval použitý lékařský materiál nebo je doplňoval kresbami technickým perem.
Jeden Plného anatomický autoportrét do svých sbírek před časem zakoupilo pařížské Centre Pompidou. Právě jeho šéfkurátorka Christine Macelová bude kurátorkou letošního Benátského bienále. Macelová se chce zaměřit na umělce, kteří vytvářejí vlastní světy.
Od roku 2005, kdy se mu narodil syn, Luboše Plného při tvorbě inspiruje vztah k dítěti. V posledních letech pracoval mimo jiné na rekonstrukci rodinného domu na okraji Prahy, jak výtvarník uvedl ve svém autorizovaném životopisu.
Díla Luboše Plného mohli v minulém desetiletí vidět návštěvníci výstavy věnované art brut v pražském Domě U Kamenného zvonu, před šesti lety v Museu Montanelli v pražské Nerudově ulici či předloni v Centru současného umění Dox.
Část výstavy z Musea Montanelli později přejaly galerie v Berlíně a Japonsku, na propagaci Plného tvorby v zahraničí má podíl především francouzský sběratel art brut Bruno Decharme.
Před čtyřmi roky na tvorbu Luboše Plného v anketě Hospodářských novin upozornil výtvarník Jiří David. „Luboš Plný je už sice ve svém bližším okolí poměrně známý artbrutalista, ale naše progresivní scéna jej zatím plnohodnotně nepřijala, neprávem,“ uvedl David, který se s výtvarníkem zná od dob svých studií. V souvislosti s Plného tvorbou hovoří o „obsesivním zanícení hraničícím až s krásným šílenstvím“.
Na Benátském bienále bude vystavovat Luboš Plný, jeho umění vychází z anatomie i duševních stavů
