Výstava nazvaná Příběh Charty 77 v pražském Salmovském paláci přibližuje osudy členů prvního a nejdéle působícího opozičního hnutí v někdejším sovětském bloku.

Autory expozice, která se v paláci na Hradčanském náměstí koná u příležitosti 40. výročí Charty 77, jsou Eugen a Zuzana Brikciusovi. Chartu představují jako společenský i kulturní fenomén.

Výtvarná díla i písemné dokumenty, samizdaty a fotografie chartistů jsou k vidění od tohoto úterý do 13. ledna 2019.

Velkou pozornost autoři věnují především osobnosti Ivana Martina Jirouse. Výstavu otvírá panel s dokumenty ze svatby Jirouse a Juliany Stritzkové v roce 1976 a obrazem Jana Šafránka s názvem Underground na Karlově mostě. Příběh Charty 77 pak končí Jirousovým amnestováním spolu s Františkem Stárkem, zvaným Čuňas, a Jiřím Tichým 26. listopadu 1989.

"Na příběhu básníka, kunsthistorika a patrona undergroundu zvaného Magor chceme ukázat, jak Charta začala, působila a skončila," tvrdí autoři výstavy.

Expozice dále nabízí výtvarná díla Jiřího Koláře, Otakara Slavíka nebo Olgy Karlíkové.

Vedle Jirouse do popředí vystupují příběhy Václava Havla, Jana Patočky i Jaroslava Seiferta. Mezi dokumenty nescházejí informace o takzvané antichartě, ukázky z dobového tisku či informace o procesu se členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.

Součástí expozice je rovněž část zvaná Charta 77 ve fotografii. Vypovídá o atmosféře, jež panovala mezi signatáři.

V Salmovském paláci návštěvníci uvidí fotografie Jiřího Bednáře, Jaroslava Brabce, Michaela Duse, Bohdana Holomíčka, Jana Kašpara, Jaroslava Kukala, Ivana Kyncla, Ondřeje Němce, Viktora Stoilova, Oldřicha Škáchy nebo Heleny Wilsonové. Všichni zachycovali dobovou atmosféru a dění v neoficiální kultuře.

Mezi fotografiemi je též mnoho snímků pořízených komunistickou státní policií. "I tyto sledovací fotky přibližující dobu mají dokumentární hodnotu," podotkl historik Petr Blažek.

Společenství lidí usilujících o dodržování lidských práv Charta 77 se začalo formovat v roce 1976 při soudním procesu s představiteli kulturního undergroundu. Prvními mluvčími Charty se stali bývalý ministr zahraničí Jiří Hájek, dramatik Václav Havel a filozof Jan Patočka. Do konce roku 1976 sepsali prohlášení, které mezi Vánocemi a Novým rokem podepsalo 242 lidí.

Prohlášení bylo vydáno 1. ledna 1977 a do ledna 1990 se k němu přihlásilo 1898 signatářů, jen 25 z nich svůj podpis veřejně odvolalo. Vznik Charty 77 se stal významným milníkem nejen v moderních dějinách Československa.