V moderním světě, který se na začátku 21. století proměnil v "krajinu všeobecného mediálního zprostředkování", se velmi obtížně rozlišuje mezi reklamou a osobitým činem či gestem.

Děje se tak dokonce i v umění, kde se bojuje o pozornost stejně mohutnými a násilnými prostředky jako v politice nebo v byznysu (ne nadarmo se o umění hovoří jako o byznysu svého druhu). Konkurence je obrovská, pole nevyřčeného se zúžilo, přemíra obrazů nás okrádá o vlastní představivost. A tak i umělec, nechce-li zůstat přehlédnut a přeslechnut, musí buď křičet víc než ostatní, nebo vytvořit dílo v marketingově silném kontextu, takže si jej nutně všimne i ten, kdo by jinak neslyšel, protože by se nezajímal.

Dílo je třeba mediálně postavit před oči takovým způsobem, aby nešlo uhnout pohledem. Budete se dívat, i kdybyste nakrásně nechtěli!

V Praze se tak aktuálně stalo v případě Zákona cesty, nejnovějšího artefaktu světové umělecké celebrity Aj Wej-weje. Obrovský nafukovací člun s mnoha černými anonymními pasažéry na palubě je temným symbolem uprchlické krize. Stojí v atriu Veletržního paláce jako výčitka a výzva k přemýšlení zároveň.

Ajovi se podařilo ve zvětšení měřítka na dimenzi výstavního prostoru upozornit na nepředstavitelnost velikosti lidského problému, jemuž čelíme a před nímž se schováváme. Vystavit nadmíru, která se obrovitostí blíží klenuté nebeské báni, s níž Immanuel Kant spojoval kategorii vznešena, to je nejsilnější umělecké gesto Aj Wej-weje.

Vznešeno přemíry a nesmírnosti však v proudu diskuse nad dílem slavného umělce, díky němuž je teď slavná i Národní galerie, Praha a celá Česká republika, zůstalo v hlubokém, temném stínu. Zbyly prvoplánová, povrchní otázka angažovanosti a politizace umění a také mediální kampaňovitá ozvěna, která zvětšovala Ajovo dílo do rozměru světodějné události. Jako by jen podvědomě kopírovala jeho práci s měřítkem pozornosti.

Češi se k uprchlické krizi postavili trapně, proto své dílo instaluji tady, říká Aj Wej-wej
Češi se k uprchlické krizi postavili trapně, proto své dílo instaluji tady, říká Aj Wej-wej.

Je-li smyslem moderního umění činit viditelným něco, co vidět není, nebo dokonce co se zdá nezobrazitelné, pak Aj splnil svůj umělecký úkol právě jen v oné nesmírnosti. Bez tohoto ohledu se z jeho instalace stává možná až dětinská ilustrace něčeho, co už všichni někde dávno viděli.

Setkání s fyzickou přítomnosti člunu s uprchlíky je jistě důležitá dotyková zkušenost, z hlediska umění jakožto otevírání neviditelna se toho ale mnoho neděje.

Aj toliko zkoumá možnosti lidské optiky, což v umění není žádná novinka. Dalo by se tak v krajní kritické pozici dokonce říct, že kdyby se jeho instalace netýkala uprchlíků, nikdo by si jí moc nevšímal, protože je umělecky chudá, ne-li povrchní či rovnou vyprázdněná. Není za ní víc než zručná práce s médii a veřejností, což se možná umění v mnohém blíží, za součást umělecké instituce ale ještě prohlášena nebyla.

V umění se dlouho vede boj mezi dekorativností a jistou esencialitou krásy, jíž je jakékoliv přikrášlování cizí. Dekorace je pro umělce zločin, jakkoliv se pochopitelně v dějinách objevují desítky dekorativistů, kteří se prohlašují za umělce. V mediálním věku, v němž se umění možná i ze strachu o svou holou existenci, ohroženou celkovým nezájmem společnosti o skutečnou tvorbu, uchýlilo k reklamním trikům, bychom zřejmě k dekoru měli zařadit i dalšího parazita či nepřítele umění − totiž ilustraci.

Na dílech, jako je to Ajovo, třeba to ve Veletržním paláci, je pěkně vidět, jak ošemetné je pouhé ilustrování skutečnosti uměleckými prostředky. Z umění časem nezůstane skoro nic, co by stálo za to, přetrvává jen vzpomínka na mediální bouři, která se odhaluje jako bouře pro bouři. Místo umění pro umění pozornost pro pozornost.

Silné politické gesto, které bylo původně míněno i jako gesto umělecké, se tak právě pro svou ilustrativnost, rezignující na otevírání nového sociálního či jiného pole viditelnosti, mění v obyčejnou a všudypřítomnou virtualitu.

Ale abychom Ajovi a jeho českým piáristům nekřivdili, vraťme se k motivu přemíry či nepředstavitelné velikosti. Tam někde je Aj Wej-wej umělec, o všem ostatním se dá vážně a přesvědčivě pochybovat.