Zemřel fotograf Malý. Zachytil pražské herny, kluby i počátky českého kapitalismu

Ve věku dvaašedesáti let zemřel fotograf Jan Malý, jeden z autorů rozsáhlého a dlouhodobého projektu Český člověk.

O úmrtí Malého informoval kurátor Pavel Vančát, který fotografovi před třemi lety připravil výstavu v pražské galerii Leica.

Ta připomněla i cyklus Český člověk, jehož autory vedle Malého byli od roku 1982 Jiří Poláček a Ivan Lutterer. Všichni už jsou nyní po smrti.

Výsledný archiv, který je stále doplňován, představuje sociologicky a etnograficky neocenitelnou studii Čechů a jejich měnících se podob.

„Lidé jsou vytrženi ze svého typického prostředí, a přesto plasticky reprezentují součást české společnosti. Soubor Český člověk se během tří dekád stal jedinečným průvodcem proměnami vkusu a v obrazech zachycuje esenci toho, co znamená českým člověkem být,“ napsaly o cyklu dříve Hospodářské noviny.

K nejvýraznějším Malého cyklům dále patří záznamy prostředí pražské herny U Nováků či jazzklubu Reduta z poloviny 70. let.

Podle kurátora Vančáta se řadí k nejživějším obrazům tehdejší doby a spojují v sobě zdravý sociální reflex, postřeh vycvičeného oka i odvahu riskovat.

Velký fotograf Jan Malý vystavuje v Leica Gallery

Jan Malý patřil k první generaci absolventů katedry fotografie na pražské FAMU (1973 až 1978). Podle Vančáta se sice méně prosazoval, o to více jsou jeho snímky citlivé, skromné a zemité.

Jeho cykly staví na porozumění a vhledu, protkaného pobavenou ironií a jindy zas jemnou melancholií.

Od 80. let se Malý na popud historiků Rostislava Šváchy a Petra Wittlicha věnoval dokumentaci tehdy opomíjené předválečné architektury.

Jeho snímky secesní, kubistické a funkcionalistické architektury na pozadí normalizační šedi mají kromě profesionální bravury jemnou ironii. Fotografie architektury se pak Malému stala celoživotním zájmem.

V 90. letech se Malý vrátil k samostatné tvorbě skrze černobílé záběry mořského pobřeží z francouzské Bretaně (1992) a především přes cyklus Na silnici (1990 a 1991).

V něm v postavách trhovců a improvizovaných stánků podél silnic zachytil bizarně neohrabané počátky českého kapitalismu.

Když pražská Leica Gallery roku 2013 vystavila díla Jana Malého, šlo o jeho první samostatnou přehlídku po 33 letech.

„Portréty a barevné zátiší z posledních let ale svědčí o tom, že nejcennějším rysem tvorby Malého zůstává nepolevující vnímavost, která mu vydobyla výsadní místo v českém sociálním dokumentu,“ napsaly o výstavě Hospodářské noviny.

Poprvé tvorbu Jana Malého české veřejnosti roku 1980 představila významná osobnost tuzemské fotografie a signatářka Charty 77 Anna Fárová, z politických důvodů se ale výstava musela odehrát v utajení.

Jan Malý retrospektivu v pražské Leica Gallery chápal „jako zadostiučinění, které zmírnilo bolest ze ztráty archivu i rozčarování z toho, kam se fotografie jako řemeslo ubírá,“ napsal časopis Respekt. Podle něj Malý nikdy nepřekonal odpor k počítačům, digitalizaci považoval za úpadek fotografického řemesla a odmítal se na ni adaptovat.

„I proto mu ubývalo zakázek a v posledních letech upustil i od autorské tvorby. Fotografie pro introvertního paličáka totiž navždy znamenala jedinečnost filmu a prostředí temné komory,“ uvedl Respekt.