Mojí největší touhou bylo sebrat se a hned ráno vypadnout z města. Ale když zařinčel budík, bylo jedenáct, když jsem dopíjel kafe, bylo půl třetí, a když zazvonil Pavlik, byly čtyři. Podle toho, jak světlo dopadalo na závěs v pokoji, musel být venku nádherný den. Vypil jsem s Pavlikem ještě jednoho turka a vyšli jsme na ulici. 

Před zeleninou ve vedlejším baráku postával vedoucí, dvoumetrákový cikán, zhluboka kouřil a marně se snažil poškrábat se na zádech. Z nitra krámu dunělo rádio. Deregulace nájemného byla opět odložena na neurčito. Hrubý domácí produkt klesl o dvě desetiny procenta. Na černém, ručně malovaném štítu byl vyveden nápis Zelenina u Emila. Kolem pokroucených, orientálně zdobných písmen levitovaly zasněné kedlubny, banány, ředkvičky a ananasy, neduživé a průsvitné, a na scvrklých celerech a mrkvičkách ve výloze posedávaly miliony drobounkých mušek. Vzduch byl plný zářícího prachu a chmýří. Světlem zalitá věž televizního vysílače stála po kotníky v brouzdališti domů jako atribut z verneovky. Jako by tam někde v té mlze nad stráněmi Žižkova už začínalo Ocelové město. 

Pavlik zívnul: "Tak pudem někam na jedno..." 

Svět kolem nás se zalykal nepřetržitými rozhovory. Nad kontinenty se vznášel neklidný, bzučivý opar řečí. Éter byl nabit neužitečnými informacemi. Bylo nepopsatelně příjemné jít s Pavlikem na pivo a mlčet.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se