Neúnavné "Schodiště" zažívá další nabitou festivalovou sezónu, dnes večer zavítá i do Boskovic. Osobitá kapela, která přes rok zdárně plní tuzemské kluby, patří v létě k oblíbeným ozdobám festivalových pódií, "život je tak růžovej, jak čerstvě vyvražděný jesle" zní v červenci a srpnu od Aše po Jablůnkov. 

Baskytarista a skladatel hudby Vráťa Horčík navzdory pesimistickým textům, které doprovází vokály, říká: "Svět není černý".

hn: Znamenají pro vás Boskovice něco zvláštního? Dá se tento festival srovnat s jinými, třeba s velkolepým Rock For People? 

Boskovice se trochu liší sortimentem kapel, festival je víc laděný do stylu Brna. Oproti hektickému Rock For People je tam větší klid, jediná hudební scéna nutí lidi k větší soustředěnosti.
Český brod s atmosférou obrovského davu má taky své kouzlo, ale v Boskovicích se možná hraje příjemněji, kapela není tak vynervovaná dodržováním na minutu vyměřeného času.

hn: Boskovice byly a jsou hodně zaměřeny na alternativu. Považujete se vy sami za alternativní muziku?

V osmdesátých letech trošku, teď už spíš ne. Přiklonili jsme se víc k písničkám.

hn: Schodiště je v podstatě bigbít okořeněný o akordeon, klarinet a saxofon. Neobvyklá nástrojová kombinace vyplynula z okolností nebo to byl promyšlený záměr? 

Tahací harmoniku chtěl Marek Brodský (textař a bubeník - pozn. red.) od začátku, šlo mu o to mít v kapele nějaký lidový nástroj. Klarinet přišel až se znovuobnovením Schodiště v roce 1993. 

Tehdy jsme nabrali hodně bigbítového kytaristu a Marek to potřeboval něčím vyvážit, odlehčit z druhé strany. Náhodou potkal spolužáka z první třídy a od té doby máme klarinet.

hn: Vy jste v kapele téměř výhradním tvůrcem muziky, jako své vzory uvádíte na internetu například Marii Rottrovou, ABBU, Chemical Brothers, Hradišťan nebo Massive Attack. To je opravdu pestrá směsice. 

Nelze říct, že bych na někoho z nich konkrétně myslel, když skládám, jako celek to ale tvoří dobrý guláš. V hlavě mi třeba jede rytmická smyčka od Chemical Brothers a nad tím melodie od ABBY.

hn: Texty Marka Brodského patří ke Schodišti jako Fanánkovy texty ke Třem sestrám. Čiší z nich drsný humor a skepse. Vidíte ten svět opravdu tak černě, nebo o tom jen zpíváte?

Ne, svět není černý. Když ale člověk svůj problém vysloví, tak si od něj uleví. Jsou to více méně Markovy noční deprese, kterých se zbavuje tím, že nutí doktora Krajíčka, aby o tom zpíval ostatním. Někdo o nás řekl, že jsme veselá muzika s neveselými texty.

hn: Poslední desku jste vydali před dvěma lety pod názvem Album první / a něco navíc, kterou jste se vrátili k dřevním dobám skupiny. Svinská pržola (2001) je tak posledním albem, které zachycuje současnější tvorbu Schodiště. Není už čas na novinku? 

Určitě je, v sobotu hned po festivalu v Kytlici nám začíná týdenní soustředění, kde bychom rádi zkompletovali materiál na novou desku. Máme už víc jak polovinu, snad to tam dotáhneme. Je možné, že do konce roku všechno natočíme.

hn: Bude to stále staré známe Schodiště?

Přesně tak. I když se tam určitě objeví nějaká překvapení v podobě atypických miniatur nebo vybočení v rámci jedné písně, jako celek to bude Nahoru po schodišti dolů band.

hn: Když zavítá člověk na vaši domovskou scénu do pražského Vagónu, potká tam jak rodiče, tak jejich děti. Kdo je vlastně vaší cílovou skupinou?

Záleží na tom, koho byste se na to poptával. Třeba u klarinetisty Jarouška nepochybně šestnáctiletá děvčata...
U celé kapely obecně jsou prostě cílovou skupinou všichni, kdo nás mají rádi.

Související