"Snadné umění najdeme na moderních výstavách předmětů a čmáranic. Skutečné umění je těžké. Osobně nejraději na jeho druhé straně potkávám důvtipného čtenáře, se kterým můžu spolupracovat," vyznával se Vladimir Nabokov (1899 – 1977), nejslavnější literární bezdomovec 20. století a usilovný přímluvce té části literatury, jíž jsme si zvykli říkat "krásná". Byl totiž přesvědčen, že beletrie plní estetickou funkci, která je současně jejím jediným měřítkem.

Dokládají to také Nabokovovy povídky, zdaleka nepřešlapující ve stínu jeho velkých ruských i amerických románů. Druhý svazek těchto povídek vychází nyní v rámci autorova souborného díla, které se co do pečlivosti vyrovná nedávným jubilejním nabokovovským souborům v anglickém, ruském či německém prostředí.

Dostojí jim hlavně úrovní textologické práce, v níž musí editor zpracovávající tzv. "znění poslední ruky" neustále zohledňovat jak četné předešlé verze dané autorovou dvojjazyčností a neutuchající snahou dílo cizelovat, tak fakt, že řada těchto kratších próz už česky vyšla v méně autoritativních edicích.

 

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se