Do kina se z rozkazu ministra obrany Aleksandra Szczygla podívá na 130.000 vojáků, oznámil to server tvn24.pl s odvoláním na resortního mluvčího Jaroslawa Rybaka. První skupina 400 diváků v uniformách - důstojníků generálního štábu i řadových vojáků - má podle serveru vyrazit do biografu dnes.
"Náklady samozřejmě pokryje resort obrany," uvedl mluvčí Rybak s tím, že každá vojenská jednotka disponuje fondem určeným na kulturu a na aktivity ve volném čase. "Každý víkend se pro vojáky pořádá nějaká zábava, výlet či koncert. Proč by se místo toho nepodívali na vynikající Wajdův snímek?"
Vlastenecká výchova vojáka nestačí
Mluvčí připustil, že očekává kritiku opozice za ministrův "kulturní rozkaz". Nicméně argumentoval, že vlastenecká výchova vojáka v dnešních dobách už nevystačí s proškolením mužstva důstojníky.
První polský hraný film o katyńském masakru natočil Wajda, jehož otec byl mezi zavražděnými, právě s myšlenkou na mladou generaci Poláků, Wajdova matka, podobně jako jedna z hrdinek filmu, čekala dlouhá léta marně na jeho návrat. Snímek bude také polským kandidátem na Oskara.
V západoruské Katyni a okolních táborech bylo postříleno podle různých zdrojů 15.000 až 22.000 polských důstojníků, intelektuálů a duchovních, kteří byli zajati po invazi Rudé armády do Polska 17. září 1939, dohodnuté s nacistickým Německem. Až po půl století Rusko přiznalo, že masakr nařídil sovětský vůdce Josif Stalin. Zločin dodnes zůstává otevřenou ranou v polsko-ruských vztazích.
Film s děsivou atmosférou
Jedenaosmdesátiletý filmař si kvůli politické situaci dlouho nepomyslel, že by mohl katyňské události někdy přenést na filmové plátno. Když padl komunistický režim, objevila se překážka v nedostatku podkladů k tragickým událostem. Nesnadné bylo podle Wajdy také hledání vhodného scenáristy, jenž by měl k tématu podobný vztah jako on.
Časem se podařilo shromáždit nejrůznější materiály: dopisy, vzpomínky, deníkové záznamy, předměty objevené v masových hrobech... "To, co ve filmu vidíte, není žádná filmařská licence," zdůrazňuje režisér. "Autentická je i scéna, kde rudoarmějec trhá polské vlajky - z bílé látky si vyrobí onuce a z červených pruhů udělá sovětské vlajky."
V Katyni sleduje Andrzej Wajda osudy několika polských důstojníků, jejich rodin a přátel. Zabitých i přeživších. Z plátna se neřítí útočící tanky ani nekape krev z tisíců těl rozervaných na kusy, a přece hrdiny filmu obklopuje děsivá atmosféra. Strach z něčeho, co je rozumem neuchopitelné a nevysvětlitelné a co boří starý svět.
Hlavní hrdina nechápe, proč je sovětská armáda bere do zajetí, když s Polskem neválčí. Ale odmítá utéct ze špatně střeženého zajateckého tábora, protože by se zpronevěřil vojenské cti. Wajdův film není jen historickým ohlédnutím. Otevírá otázky, které jsou důležité i dnes - otázky o tom, co je to věrnost, zda je lepší život ve lži, nebo smrt ve jménu pravdy...
