Nejnovější eseje Milana Kundery, vydané před týdnem francouzsky v nakladatelství Gallimard pod názvem Střetnutí (Une rencontre) se na první pohled nijak neliší od předchozích sbírek Zrazené testamenty nebo Opona. Kundera se v nich probírá vlastními vzpomínkami na autory, kteří mu nějak zůstali v paměti, kteří ho ovlivnili nebo naopak něčím překvapili.

Setkáváme se tu se starými známými – Janáčkem, Adornem, Stravinským – ale také s novými figurami Baconem, Sartrem, Malapartem.

I tentokrát přistupuje Kundera k úvahám o formách a výjimečnosti románu, vztahu k autorům a dějinným paradoxům z ironického odstupu. S přibývajícími řádky, a mnohem více než v předchozích esejistických knihách, je tu cítit posun pohledu.

Přesněji: Kundera se implicitně snaží dívat na věci, dění a lidi sub specie aeternitatis čili z hlediska věčnosti, kterou sice jako velký ironik neuznává v dogmatické podobě (ve figuře Boha), ale připouští si ji jako charakteristiku obecně religiózní, časovou, antropologickou.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.