Zítřejší poslední rozloučení s Waldemarem Matuškou se koná na pražském Žofíně a je rozdělené na dvě části. Od 10. hodiny do 11:00 se uskuteční oficiální část. Od poledne se pak bude moci rozloučit se zemřelým široká veřejnost. Sál na Žofíně bude otevřen do osmé večer. Martin Michal, manžel a manažer Heleny Vondráčkové, který pohřeb organizuje, odhaduje, že se se zpěvákem Matuškou přijde rozloučit deset tisícovek lidí.

"Oficiální části se zúčastní prezident Václav Klaus, pražský primátor Pavel Bém a nejbližší rodina a přátelé, jejichž výběr prováděla sama vdova Olina Matušková," sdělil Martin. Účast hlavy státu na posledním rozloučení s Waldemarem Matuškou potvrdil ředitel tiskového odboru prezidenta Radim Ochvat. Česká televize bude vysílat Matuškův pohřeb v přímém přenosu, pražský magistrát se rozhodl Matuškovi udělit stříbrnou medaili za šíření mezinárodního věhlasu Prahy. Stejnou medaili by měl dostat i Gott.

"Po skončení obřadu se uskuteční kremace a v pátek ve 12:00 budou ostatky uloženy do hrobky na pražském Vyšehradě," uvedl k Matuškovu pohřbu Martin.

Na oficiální část by mělo podle Martina přijít zhruba 750 lidí, kteří se musejí před příchodem k rakvi prokázat pozvánkou. Na poslední rozloučení bude dohlížet několik desítek členů ochranky poskytující služby světovým celebritám.

Autorem výtvarné podoby pozvánky na ceremoniál byl Kristián Kodet. Scéna bude dílem architekta Františka Svobody a režiséra Františka Poláka, který s Matuškou spolupracoval na řadě televizních pořadů. Olga Matušková si údajně přála věnec žlutých růží, Waldemar Matuška junior předá kytici bílých květů.

Čestnou stráž vedle rakve začnou držet členové skupiny K.T.O, s níž Matuška od roku 1972 spolupracoval. Skupina by se s Matuškou měla rozloučit třemi písněmi, mimo jiné jeho obrovským hitem Sbohem, lásko. Další Matuškovy písně budou po celý den znít ze záznamu.

Proslovy budou mít vedla Gotta také prezident herecké asociace Václav Postránecký, Matuškův syn Waldemar a Helena Vondráčková. Na poslední chvíli ještě přibyl Jiří Suchý.

Odhad, že  se s "Waldou" přijde rozloučit deset tisíc lidí je nejspíš střídmý. Zpěvák, jehož sice ČSSR jmenovala zasloužilým umělcem, ale přesto odešel v 80. letech na Floridu, měl unikátní popularitu lidového barda. Proč, to zachycuje například citát z knihy Zpěváci bez konzervatoře Jiřího Černého, vydané v roce 1966.

"Co znamená Matuška pro posluchače? Poutavého, hlasem i rytířským zjevem mužného vypravěče obyčejných příběhů a veselých historek, ale také divokých, vzrušených pověstí a dobrodružství. I ti nejprostší a nejzakřiknutější lidé se na ty dvě minuty, co trvá písnička, stávají hrdiny, tuláky, d'Artagnany, krotiteli divokých koní, spravedlivými mstiteli. Proto čekají v Rokoku, v Lucerně nebo u televizorů na Waldemara Matušku stejně dychtivě, jako před šesti sty lety jejich předkové vyhlíželi u bran města potulné pěvce." ¨

Jak vzpomínáte na Waldemara Matušku vy?

Že se Matuška jako zpěvácký a vůbec mužský typ jevil jako rarita i později narozeným, pak dokládají například slova Jiřího Peňáse, autora glosy v časopise Týden. "I v normalizačním Československu byl světlým bodem, neboť, když se objevoval v televizi, bylo pozornějšímu oku jasné, že nejde všechno srovnat do latě a navléci do bezpohlavního střihu," napsal redaktor, který dobu, o níž píše Černý, nemůže nijak zvlášť pamatovat.

Váš názor: 
Vaše jméno a obec: 
Váš e-mail: 

Související