"Přišel jsem, abych vám řekl, že dnes váš odjezd...“ začal večer 30. září 1989 svůj proslov na balkóně německého velvyslanectví v Praze ministr zahraničí Západního Německa Hans-Dietrich Genscher. Dále už nedomluvil. Při zaslechnutí klíčového slova „odjezd“ totiž tisíce východoněmeckých uprchlíků před ambasádou propukly v jásot. 

Za několik hodin už z Československa odjížděly soupravy východoněmeckých drah, které zájemce o nový život převezly přes území NDR do západního Německa.

Dvacet let poté chystá německé velvyslanectví v Praze vzpomínkovou akci „Zažít svobodu“ a do Prahy přicestuje místopředseda vlády Saska, Stanislav Tillich.

 

Uprchlíci z honeckerovského Německa se do Prahy začali sjíždět v létě 1989. Impulzem se staly události v Maďarsku, které začalo na počátku května 1989 odstraňovat signalizační zařízení na hranicích s Rakouskem a posléze zrušilo i přísně střežené hraniční pásmo podél této linie.

Výsledkem bylo, že do Maďarska zamířily v létě 1989 tisíce obyvatel NDR, přičemž část z nich našla útočiště na západoněmeckém velvyslanectví v Budapešti. Podobný osud potkal i ambasády SRN v Praze a Varšavě.

Přestože vypravení vlaku pro východní Němce mělo být jednorázovou záležitostí, už druhý den se na malostranské velvyslanectví opět uchýlilo několik set východních Němců. Tato druhá vlna byla nakonec ještě mohutnější než ta předchozí.

Podle vzpomínek velvyslance Hubera se 3. října v areálu ambasády tísnilo kolem pěti tisíc lidí a další davy stály před beznadějně přeplněnou budovou. Životní podmínky na zastupitelském úřadu se za těchto okolností dostaly na samou mez únosnosti; naštěstí však začaly být 4. října opět vypravovány zvláštní vlaky na Západ.

Až do pádu Berlínské zdi prošlo pražskou ambasádou ve třech vlnách kolem 15.000 uprchlíků. Další tisíce osob využily na počátku listopadu otevření československých hranic na Západ a přes ČSSR vycestovaly individuálně.

Od 3. listopadu umožnilo Československo východoněmeckým uprchlíkům odjet do západního Německa přímo, pouze na základě osobních dokladů či pasu. A o šest dní později se stal zázrak, v který ještě nedlouho předtím věřil jen málokdo: přechody v Berlínské zdi byly natrvalo otevřeny.

Související