Již padesát let uběhlo od prvního představení legendárního divadla Semafor. Hru Člověk z půdy poprvé uvedlo 30. listopadu 1959 v ulici ve Smečkách, kde nyní hraje Činoherní klub.

V Obecním domě v Praze se budou k 50. výročí Semaforu konat dvě představení, při kterých opět ožijí nejznámější písničky a scénky. Mezi účinkujícími budou současní i minulí členové divadla, chybět nebudou Jiří Suchý, Jitka Molavcová nebo Karel Štědrý. Doprovodí je Český národní symfonický orchestr s dirigentem Liborem Peškem.

Se semaforskými písničkami, které již téměř zlidověly, vystoupí také Karel Gott, Eva Pilarová či Pavlína Filipovská. Vedle hitů jako Pramínek vlasů, Marnivá sestřenice, Včera neděle byla, Malé kotě nebo Dítě školou povinné však zazní i méně známé melodie. Záznam koncertu odvysílá Česká televize 14. listopadu.

"SEdm MAlých FORem"

Název Se.ma.for, tedy Sedm malých forem, vymyslel pro divadlo Suchý, který měl původně v plánu věnovat se co nejširšímu spektru žánrů včetně pantomimy či loutkového divadla. Sedm forem se ale během prvních dvou sezón smrsklo na formy dvě, a to hudební divadlo a jazzové koncerty.

Suchý se Šlitrem chrlili jeden hit za druhým, popularita divadla rostla a sehnat lístky na některou ze semaforských hudebních komedií byl tehdy problém. V jeho začátcích tvořili soubor divadla například jazzman Ferdinad Havlík, Pavlína Filipovská či Waldemar Matuška.

V roce 1964 vznikla filmová adaptace hry Kdyby tisíc klarinetů a s ním i nová záplava hitů (Tereza, Babetta, Dotýkat se hvězd). Suchému se Šlitrem "šly" i písničky o lásce. Kromě Terezy to byla třeba Ach ta láska nebeská, známý Matuškův duet s Evou Pilarovou, který oba interprety vynesl na výslunní. Karel Gott si zase z té doby odnesl oblíbený song Oči má sněhem zaváté.

Zlatou semaforskou éru šedesátých let podle mnohých ukončila Šlitrova smrt na Vánoce roku 1969. Suchý prý v té době uvažoval, že divadlo zavře. Navíc propukla normalizace, Suchému zakázali Semafor řídit a divadlu byla nakrátko zastavena činnost. Úspěch se do Semaforu vrátil v roce 1972 s pásmem Kytice, což bylo jeho nejvíce reprízované představení.


Od roku 1974 se Suchého komediální partnerkou stala Jitka Molavcová. Jejich divadelní spojení vydrželo dodnes, i když je kritici často napadají, že převážně jen opakují či vylepšují nápady Suchého a Šlitra z šedesátých let.

Divadlo během svého působení často provázely existenční potíže. Kromě nepřízně ze strany režimu scéna mnohokrát bojovala o své prostory. V průběhu let vystřídala téměř tři desítky adres, aby nakonec po letech pendlování před čtyřmi lety zakotvila v pražských Dejvicích.

Související