Více než polovinu z Vivaldiho árií znějících na jejím posledním albu zazpívala Magdalena Kožená v neděli živě na pražském koncertě. I se dvěma přídavky jich bylo nakonec devět v širokém spektru od lyrických přes dramatické až po vrcholně virtuózní.

Recitál v Rudolfinu byl jednou ze zastávek na turné, jímž nahrávku společně s Benátským barokním orchestrem mezzosopranistka nyní po Evropě propaguje. Její vystoupení jsou v Česku vzácná, každé je událostí, tím spíš se špičkovým zahraničním tělesem specializovaným na starou hudbu.

Nevelký soubor produkuje na historických nástrojích subtilní zvuk, úchvatně se umí ztišit. Dokáže však také pořádně zabrat a naopak dát Vivaldiho hudbě razanci a zemitost.

Večer nepatřil jen Kožené

Večer logicky nepatřil jen slavné sólistce, ale rovným dílem také italským instrumentalistům. Ti Koženou nejen doprovázeli, ale sami hráli rovněž Vivaldiho sinfonie a sólové koncerty.

Mezi členy souboru, dirigovaného vestoje od cembala uměleckým vedoucím Andreou Marconem, tak vynikla houslistka českého původu Anna Fusek, která pro dvě čísla vzala do ruky jiný nástroj – sopraninovou zobcovou flétnu, již mistrně ovládá.

Nejprve s ní byla v jedné z árií sólovou partnerkou pěvkyni, poté zahrála Vivaldiho známý Koncert C dur. Se svou "píšťalkou" si s rychlými pasážemi i s kantilénami pohrávala neuvěřitelně lehce a vzbudila svou muzikalitou nadšení.

Magdalena Kožená, která zvedla publikum ze sedadel, zpívala podobně strhujícím způsobem scény z oper Griselda, Orlando furioso, Farnace a dalších a výstup z oratoria Juditha triumphans. V závěru neobvykle bohatého dvouapůlhodinového programu přidala ještě téměř hitovou melodii z opery La veritá in cimento a kouzelnou ukázku z opery Tito manlio.

Způsob, jímž toto vše v nejrůznějších polohách emocí a výrazu zpívá, jednoznačně, umělecky autoritativně podporuje vcelku nedávná překvapivá zjištění, že Vivaldiho vokální tvorba byla dosud výrazně podceňována. Pražský koncert, plný upřímného potěšení z hudby, měl elektrizující účinek.

Související