Dočkal se každý dvacátý poškozený

10 000 vysokoškoláků vyhodili komunisté v letech 1948 až 1956 ze studií

422 poškozených zatím požádalo o jednorázovou částku 100 tisíc korun, kterou jim přiznala vláda

Karla Charvátová musela na konci roku 1948 z politických důvodů opustit čtvrtý ročník právnické fakulty. Zdeněk Boháč byl vyhozen z medicíny.

Nebyli zdaleka sami. Komunistický režim připravil v letech 1948 až 1956 o studia na 10 tisíc vysokoškoláků. Nároku na odškodnění se tito lidé dočkali teprve nyní, dvacet let po sametové revoluci. Toto je příběh dvou z nich.

Sedm let za velezradu

"Z právnické fakulty komunisté vyloučili nejméně 40 procent studentů. Tehdy to byla elitní škola, na kterou chodili hlavně lidé z bohatších rodin, potomci právníků a podobně," vypráví dnes 84letá Karla Charvátová. Sama pochází z typicky "buržoazní rodiny". Otec vlastnil oděvní firmu, kterou mu komunisté, stejně jako další majetek, po převratu v roce 1948 zabavili.

Charvátová začala práva na Univerzitě Karlově studovat v roce 1945. Během studií se podílela na vydávání kritického časopisu, byla také zapojena do skupiny, která pomáhala lidem utíkat za hranice. Dne 17. listopadu 1948 jí na dveře zaklepali tři muži a odvedli ji do vazby.

"Byla jsem obviněna z velezrady. Měla jsem dostat sedm let," vypráví. Z vězení se nakonec dostala už za pouhý rok, okolnosti propuštění však rozhodně nebyly šťastné. Karlu Charvátovou totiž ve vězení znásilnil dozorce a přivedl ji do jiného stavu.

Okamžitě o tom dala vědět otci, který zahájil mnohaměsíční martyrium intervencí za její propuštění. Povedlo se v červnu 1949.

Jak se dozorce "snížil"

Do té doby však těhotná Charvátová nadále žila v cele, kde v zimě zamrzala voda v umyvadle a kde musela spát na zemi.

Dozorce, který ji znásilnil, byl odsouzen na 15 měsíců. "Předseda vojenského soudu mi řekl, že to byl zločin. Ale prý jen proto, že se člen dozorčí stráže snížil k tomu, aby se spustil s politickou vězenkyní," říká Karla Charvátová.

Po propuštění se vrátila do Prahy, kde porodila, ale dítě dala k adopci. Sehnat práci s jejím kádrovým posudkem nebylo snadné. O tom, že by se směla vrátit do školy, nemohla být samozřejmě ani řeč.

"Vystřídala jsem dohromady jedenáct povolání. Pracovala jsem v administrativě, jako právní referentka i průvodčí ve vlaku," popisuje. U drah jí dokonce nabídli, aby vstoupila do strany. "Myslela jsem, že mě snad raní mrtvice! Tak jsem radši rozvázala pracovní poměr."

Sametová revoluce ji zastihla, když už byla v důchodu a starala se o nevidomou sestru.

"Vůbec jsme to nečekaly. Myslely jsme, že dokud se režim nezmění v Sovětském svazu, u nás k tomu dojít nemůže," vzpomíná Karla Charvátová.

Vzali ho jen k rentgenu

Sedmaosmdesátiletý Zdeněk Boháč si před jméno píše MUDr., ale jde jen o čestný titul, který získal až po roce 1989. Ze studií medicíny byl Boháč vyloučen v roce 1948, když navštěvoval čtvrtý ročník.

Účastníci protestního pochodu na Hrad v roce 1948Chvíli před komunistickým pučem Boháč vstoupil do lidové strany. Po únoru 1948 začali její členové hromadně prchat za hranice. "My študáci jsme tehdy telefonovali celou noc, tahali jsme lidi z postelí a posílali je likvidovat všechny dokumenty, hlavně aby se nedostaly do rukou bolševikům," vypráví Boháč.

Po převratu v roce 1948 si studenti Lékařské fakulty UK založili Klub lidových akademiků, kterému Boháč předsedal. "Tam jsme si celkem otevřeně vyprávěli, jak to s těmi bolševiky provedeme. Jenže jedna kolegyně tam byla nasazená od komunistů a vše jim říkala," vypráví Zdeněk Boháč.

Jeho a pár dalších studentů si krátce nato zavolala univerzitní komise, aby jim oznámila, že od tohoto okamžiku nejsou studenty. Boháč se pokoušel odvolat, ale neúspěšně. "Řekli: My jsme vás neodvolali. Vaši kolegové vás mezi sebou nechtějí."

Hned po vyloučení si Zdeněk Boháč, který se angažoval už v protinacistickém odboji, začal shánět práci. Hlásil se na místo nemocničního zřízence, ale sdělili mu, že na to nemá potřebné vzdělání. Nakonec nastoupil k rentgenu. "To bylo rizikové pracoviště, kam nikdo nechtěl. Spousta vyloučených mediků tam skončila," popisuje Boháč. Rentgenologii se nakonec věnoval 30 let.

Zdeňka Boháče i Karlu Charvátovou trápí vysoké volební preference komunistů. "Nechci, abychom je věšeli, ale aby se řeklo: Ty a ty máš na svědomí lidské osudy, nepatříš do státní správy," říká Zdeněk Boháč.

Odškodnění přichází pozdě

O jednorázovou částku 100 tisíc korun, kterou vyhozeným studentům přiznala vláda, se zatím přihlásilo 442 poškozených. "Byli perzekvováni, vězněni, mají za sebou těžký život. Zaslouží si odškodnění. Tento krok potřebuje i naše svědomí," prohlásila minulý týden ministryně školství Miroslava Kopicová.

Satisfakce se dožil jen zlomek vyhozených studentů. Stát je dlouho přehlížel. "Očekáváme už jen minimální nárůst," reagovala Kopicová na dotaz HN, zda existuje možnost, že se o odškodnění ještě někdo přihlásí.