I dvacet let po sametové revoluci může do pořádání veřejných shromáždění mluvit mimo jiné také národní výbor. Alespoň to dodnes stojí v platném shromažďovacím zákoně.
„Úřad nemůže zakázat shromáždění občanů, pokud jeho svolavatel přijal návrh národního výboru na změnu místa nebo času shromáždění,“ píše se v desátém paragrafu shromažďovacího zákona. Od roku 1990 byl sice zákon už šestkrát novelizován, a to naposledy v letošním roce. Národní výbor v jeho desátém paragrafu ovšem přežil všechny změny.
„To mi muselo asi uniknout. Není to nic závažného, ale chyba to je,“ přiznává předsedkyně sněmovního petičního výboru Zuzka Bebarová-Rujbrová (KSČM), která dělala k zákonu zpravodajku ve sněmovně, když se letos v červnu naposledy novelizoval.
A to není vše...
Shromažďovací zákon nemusí být jediný, ve kterém vydržela terminologie z dob socialismu po celých dvacet let. „Určitě je možné, že je to doteď i v dalších novelizovaných zákonech,“ říká předseda sněmovního ústavně právního výboru Marek Benda. „Myslím, že podobného plevele tam bude ještě spousta. A jsou to někdy i celé zákony – já jsem například kdysi našla stále platný zákon o zákazu kočování Romů. Takže jsem samozřejmě navrhla jeho zrušení,“ vypráví Bebarová.
Ve starých zákonech, které zůstaly v platnosti v téměř nezměněném znění ještě z minulosti, nemusí být zastaralé výrazy nic divného. V takových nařízeních se běžně ponechává starý termín a nově se pouze vymezí, který orgán nahrazuje ten původní.
„V případě, kdy nastupují nové orgány veřejné moci a ruší se ty předcházející, se to nepřepisuje ve všech starších zákonech. To by se jich musely upravovat stovky. Proto se jednoduše stanoví, kterými orgány se ty staré nahrazují – třeba že místním národním výborem se nově míní obecní úřad,“ vysvětluje bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS).
V případě shromažďovacího zákona to ale tak úplně neplatí. Nijak příliš starý zákon to totiž není – vznikl až ve stejném roce, kdy se národní výbory přeměňovaly na obecní, městské a okresní úřady, tedy v roce 1990. A navíc prošel už několika novelizacemi. Desátý paragraf je tak nyní jediný, kterému národní výbor zůstal. Ve zbylých ustanoveních ho už vystřídal nový výraz „úřad“.
Bývá to i horší
Pozůstatek minulé doby uvízl tedy ve shromažďovacím zákoně nejspíš kvůli nepozornosti zákonodárců. „Může se to stát a je to úsměvné, nijak zvlášť mi to ale nevadí. Myslím si, že máme v zákonech často mnohem větší hlouposti, než jsou tyto výrazy,“ říká Benda.
Aplikaci samotného paragrafu zastaralý výraz nijak neohrožuje. „Pokud je vymezeno, který orgán je tím nastupujícím a výklad je jasný, což v tomto případě je, tak to nemůže při aplikaci zákona dělat problémy,“ ujišťuje Pospíšil.
Zapomenutá minulost v zákoně nevadí ani ústavnímu právníkovi Janu Kyselovi. „Národní výbory existovaly už od roku 1945, takže ve mně nevyvolávají jednoznačnou asociaci nějakého výdobytku socialismu. Proto s tím nemám žádný velký problém. Pokud by ale někde visela třeba Národní fronta, tak to už by mi asi vadilo,“ říká Kysela.
