Pornohvězdy

Petr Kolečko, Tomáš Svoboda
Praha, Klub Roxy.
Premiéry 15. a 16. 12.

Antimuzikál, satirická fantasmagorie, provokativní divadlo o pornohercích a Vánocích. Režisér Tomáš Svoboda v tandemu s dramatikem Petrem Kolečkem vytvořili pro pražský klub Roxy představení Pornohvězdy, ve kterém vtip vítězí nad objednaným vzrušením. Chameleonsky proměnlivou hudbu - silný spodní proud energie představení - složil Petr Wajsar.

"Pojďte, dáme si čtenou," vyzývá pornoherce ke čtené zkoušce režisér, který se neumí zbavit divadelních návyků. Autoři inscenace si ještě víc než parodii pornoprůmyslu užívají rýpání ve vlastním písečku. Nenaplněné ambice talentovaného režiséra, který byl kvůli průšvihu odsunut do oblastního divadla a nakonec skončil u porna, jsou nejsilnějším motivem a příležitostí k nejtrefnějším vtipům.

"Jděte po smyslu, tady teď vzniká situace," snaží se rejža motivovat pornoherce, kteří mají ke scénáři zbytečné připomínky, například jim nesedí replika instalatéra, který si má svléknout montérky s výmluvou, že by si je nerad při opravě těsnění zašpinil. Pornoprůmysl je pouze dráždivou metaforou, budovatelský pochoďák opěvující milovanou práci naznačuje, že "natáčení kazet" není víc, než jen hodně nadsazeným, v podstatě však jakoukoliv prací nahraditelným prostředím. Stejně dobře jako porno může být výsledkem totálního úpadku, úniku od sebe sama a "vyřešením" osobního traumatu třeba workoholismus, záliba v extrémních sportech nebo fanatismus všeho druhu. Autoři však úplně pomíjejí hlavní motor pornoprůmyslu, peníze.

První půle představení objasňuje minulost účastníků natáčení, odhaluje jejich trýznivé dětství. Pornoherečka je opuštěné dítě, nalezenec vyrostlý u neznámé babičky, zvukař měl surového otce a matku, která spala s každým, pornoherec pro změnu vyrůstal bez otce v agresivním ženském prostředí. Ani parodický styl hraní a bláznivě šoumenská hudba nezastřou tušení, že to tvůrci představení vlastně myslí tak trochu vážně. Za načančanou bídou porna stojí neukojená touha po rodině. Naivní zkratka však není tak úplně bez ostnů a dráždivosti.

I když se lascivní gesta obracejí v parodii (pornoherečka o pauze trénuje svůj restřík orgastických vzdechů), jistá míra vzrušení ze špinavého pornoprůmyslu tu přítomna je. Kolečko se Svobodou nikdy nezajdou příliš daleko, od pocitu trapnosti zachraňuje pohotový vtip. Dramatik s režisérem si ale hrají. V jedné ze scén se už už zdá, že herci přejdou od gest k opravdové nahotě. Horké napětí je ale v mžiku smeteno smíchem z hlediště, které je na moment podobné "kotli" při rockových koncertech. Vyzývavou scénu orálního sexu totiž zastaví absurdní debata o borůvkovém koláči a ježcích v lese.

Druhá půlka Pornohvězd ztrácí tempo, stále ztřeštěnější zápletka pod vánočním stromečkem (Tak ty jsi moje dcera? A on je tvůj bratr?) je nakonec už málo crazy, aby gradovala a přebila energický rozjezd. Dobrý pocit z představení to však už nezkazí.

Antimuzikál Pornohvězdy se hodně liší od obvyklých českých muzikálů. Je "anti" svou malonákladovostí, obejde se téměř bez kulis a rekvizit, místo toho vrší jeden vtip na druhý. Je popový, ale ne podbízivý, a má trochu punkovou atmosféru. Také obsazení mladých hereckých idolů (Jakub Prachař, Vojtěch Dyk, Marta Issová, Jana Stryková) dělá z Pornohvězd divadelní událost.

Související