Kardinál Tomáš Špidlík zemřel v pátek večer v Římě ve věku 90 let. Informoval o tom Český rozhlas - Radiožurnál s odvoláním na české církevní zdroje ve Vatikánu. Špidlík byl uznávaným teologem, filozofem a spisovatelem. V poslední době byl vážně nemocný.
V církevních kruzích byl Špidlík znám jako znalec východokřesťanské spirituality, který připravoval duchovní cvičení i pro papeže Jana Pavla II. V Římě žil od počátku 50. let a téměř čtyři desítky let tam působil na české papežské koleji Nepomucenum.
Jeho úmrtí rozhlasu potvrdil Michal Klement, asistent českého velvyslance při Svatém stolci a provinciál českých jezuitů páter František Hylmar. "V posledních týdnech už bylo zřejmé, že kardinál odchází z tohoto pozemského života, včera ve 21 hodin v kruhu svých spolupracovníků a přátel zemřel," řekl Radiožurnálu Hylmar.
Kardinálem jmenoval Špidlíka v roce 2003 papež Jan Pavel II. Jezuitský duchovní se tak po Miloslavu Vlkovi stal 21. kardinálem z českých a moravských diecézí. O tom, že český teolog měl ve Vatikánu renomé, svědčí i to, že před volbou nástupce Jana Pavla II. přednesl konkláve duchovní úvahu (volby se kvůli věku nad 80 let již nemohl zúčastnit).
Akademickou dráhu začal v roce 1955 poté, co obhájil doktorát na Papežském institutu východních studií. Působil na Gregoriánské univerzitě, ale i na vysokých školách v Americe či v Africe. V roce 1995 vedl jako třetí Slovan v historii církve duchovní cvičení (takzvané exercicie) pro papeže a vatikánskou kurii. O rok později byl pověřen spoluodpovědností za teologickou a uměleckou projekci při výzdobě soukromé kaple Jana Pavla II. Podílel se na ní sochař Otmar Oliva, Špidlík sám navrhl libreto pro mozaikovou výzdobu.
Kardinál Špidlík se narodil 17. prosince 1919 v chudé rodině v Boskovicích na Blanensku. Po maturitě začal studoval na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně češtinu a latinu. Když byly vysoké školy uzavřeny nacisty, vstoupil Špidlík do noviciátu jezuitského řádu. Po obsazení řeholního domu Němci dokončil studia na Velehradě. Po únoru 1948 odešel studovat teologii do nizozemského Maastrichtu, kde byl později vysvěcen na kněze a vyslán do Říma.
Do komunistického Československa se Špidlík už nevrátil. V roce 1951 začal pracovat ve Vatikánském rozhlasu a spojení s rodnou zemí udržoval prostřednictvím oblíbených promluv. Od roku 1984 byl poradcem Kongregace pro svatořečení, později i poradcem Kongregace pro východní církve. V roce 1990 Špidlík sice odešel do důchodu, nečinnosti se ale neoddal. Dále pracoval a cestoval. Byl například inspirátorem založení centra pro východní studia Centrum Aletti v Olomouci.
Nezapomenutelný humor
Špidlík byl nejen vědcem, ale i barvitým popularizátorem a vypravěčem. Počet publikací, které napsal, je obrovský. K těm nejvýznamnějším patří Ruská idea nebo Spiritualita křesťanského východu. V době totality patřily jeho česky vydávané a do Československa pašované knihy k tomu nejzajímavějšímu, co zde mohli křesťané a další zájemci číst. V některých Špidlíkových dílech si ale na své přijdou i nejmladší čtenáři, kterým věnoval knihy Bajky o moudré sově či Profesor Ulipispirus a jiné pohádky.
Špidlík byl znám také svým smyslem pro humor. Proslul například výrokem, že je třeba dožít se 90 let, protože po tomto věku z hlediska statistiky umírá už jen málo lidí. Toto životní jubileum oslavil loni v prosinci.
